Sestavili ji Karolína Neuvirtová a Pavel Procházka, aby vzdali hold neprávem pozapomenutému architektovi Václavu Šindelářovi, který se na tváři čtvrti výrazně podílel a od jehož smrti loni uplynulo sedmdesát let. Stavitel totiž v roce 1951 zemřel na infarkt poté, co navštívil svého bratra Antonína v plzeňské věznici. Ten si tam odpykával patnáct let za podíl na kauze, která byla součástí vykonstruovaného procesu okolo Milady Horákové.
 |
Zemřel tak autor nejen zmíněné vilové čtvrti, ale třeba i nedalekého branického divadla, nyní známého jako Divadlo Bravo, kde svého času hráli i Cimrmani.
Chtivostí nevybočují
Samotná Dobeška je ovšem významně spjata s jiným legendárním spolkem, který šíří její jméno daleko za hranice celého města. V místním Divadle Dobeška totiž sídlí Divadlo Sklep. Sám architekt a „sklepák“ David Vávra je ostatně zdejší rodák, stálý obyvatel i autor místní specifické vyhlídky na pražské panoráma.
„Stavitel a architekt Václav Šindelář nebyl mým hrdinou, když jsem jako student architektury hledal jedinečné, revoluční a progresivní umělecké výboje,“ zamýšlí se Vávra přímo v knize. „Byl pro mne spíše domkářským konzervativcem, který zmnožil eklektická tvarosloví až na samou hranici průměrnosti, a věřím tomu, že mnoho současníků se na Šindelářovu tvorbu takto dívá dodnes. Ne tak již já. Nejenže člověk stárne a vedle toho nejzlomovějšího obdivuje i ty domy, které vytvářejí strukturu, které s chtivostí nevybočují, které plní přání stavebníků. A když člověk začne více pozorovat tyto tradiční domky, začne objevovat kouzlo každého z nich,“ vyznává se.
Dobeška vznikala především mezi lety 1914 a 1938. Jak Vávra upozorňuje, Šindelář zde zájemcům projektoval „sousedské paláce“ i „utilitární stavby s razítkem skromnosti“. A všechny tyto domy pak žily svoje příběhy spolu se svými obyvateli, jak dokazují další působivá, v knize sesbíraná svědectví místních rodáků.
Legenda o ředkvičkách pak prý vznikla ze specifického zvyku místních štamgastů, kteří tuto kořenovou zeleninu rádi k pivu zakusovali, následkem čehož u nich prý trval abnormálně nízký výskyt ledvinových kamenů.
A jak to bylo s tím Šemíkem? Podle další z místních legend si chtěl jeden historik nechat naprojektovat dům od Václava Šindeláře staršího. K dohodě ale nedošlo, protože se oba muži pohádali o to, z kterého místa měl mytický Horymírův kůň skočit do Vltavy. Historik hájil tradiční Vyšehrad, zatímco Šindelář trval právě na Dobešce.
