Přehlídka zhodnocuje dosud druhořadé téma, ornament v užitém umění především na území Rakouska-Uherska. Ve srovnání s výboji výtvarné moderny jde o komorní, jaksi domácí pojetí. Na přelomu 19. a 20. století se totiž mělo za to, že věci, s nimiž člověk přichází denně do bezprostředního kontaktu, na něj silně působí. Proto bylo třeba při jejich výrobě volit ušlechtilé materiály, pracovat s ladnými tvary a citlivě dekorovat.
Z výstavy Tiché revoluce uvnitř ornamentu |
Dekorace jsou staré jako lidstvo samo. Až druhá polovina 19. století však udělala z ornamentu zboží. Tehdy začaly vznikat školy, dílny i muzea s cílem nabídnout dekorativní umění komukoli. Výstava předvádí četné školní práce i hotová díla mistrů, jako byli Alfons Mucha, Koloman Moser nebo Josef Hoffmann. Z dekorace se stal styl: jugendstil čili secese, později art deco. Zdobnost v užitém díle byla prostě krásná. Brala si inspiraci z nedostižného světa fauny a flóry, obdivovala ladnost motýlích křídel stejně jako složitou geometrii minerálů. Ke slovu přišly nové objevy ve fotografii a filmu. Pracovalo se i s teoriemi barev a psychologií vidění.
Z výstavy Tiché revoluce uvnitř ornamentu
Výsledkem je přehlídka, která působí svou komplexností i citlivou a nápaditou instalací. Budova muzea má totiž interiéry právě z doby, k níž se výstava obrací. A řada výstupů dokazuje, jak přirozeně blízko mělo takzvaně nízké dekorativní umění k takzvaně vysokému. S ornamentem to však nemohlo být jinak. Vždyť i dnes mnohdy platí, že krásné je to, co spěje k řádu.
Hodnocení: 90 %
