Projekt nabízí něco jiného: předvádí v komorním prostředí výstavní síně dvojici uměleckých děl - a nechává diváka, aby přihlížel jejich interakci. Jako první rozsvítila potemnělou místnost v druhém patře díla Mikuláše Medka (1926–1974) a Karla Malicha (1924). Ten první udává tón svým
rozměrným plátnem Velký žíznivý anděl, ten druhý, zastoupený subtilním objektem s názvem Pozoruji trhlinu v prostoru, vytváří tichý doplněk po levici.
Anděl a azyl
Vystavovat umělecké jednotlivosti má svou tradici. Cenné zápůjčky ze zahraničních galerií bývají prezentovány právě tímto způsobem, třeba loni se tak dostal do Prahy Modiglianiho Ženský akt na bílém polštáři namalovaný v roce 1917.
Olej Velký žíznivý anděl Mikuláše Medka vznikl v roce 1971
Vystavit dvě práce vedle sebe znamená vytvořit kontrast. Ale přesto jde o koncept, který divákovi nic neusnadňuje. Na místě je rouhavá otázka: Proč Galerie Středočeského kraje, která má možnosti a zázemí evropského formátu, nerealizovala regulérní přehlídku obou umělců? Jenže přijmout pravidla hry se tentokrát vyplatí. Setkání s Medkovou pozdní abstrakcí a Malichovou dynamickou kreací z drátů, sololitu a lepenky, jež vznikla v druhé polovině 70. let, vyvolává totiž překvapivě silné emoce.
Jde o citlivou volbu: obě díla vznikla zhruba ve stejné době a zřetelně se doplňují. Jestliže Medkův Velký žíznivý anděl atakuje diváka ostrými tvary a oslňuje sugestivní kombinací žluté a červené, Malichův objekt koncipovaný jako hra linií a plochy funguje jako azyl: otvírá trhlinu v prostoru a ponouká k dohadům, co je za ní. Medkův výraz je dominantní, invazivní, okamžitě si přitáhne divákův pohled. Malichova práce vyčkává bokem, nabízí zklidnění a útěšnou kontemplaci.
Koncem loňského roku vystavily pražské Sovovy mlýny Malichovy drátěné objekty spolu s plátny Zdeňka Sýkory. Každý umělec byl sice zastoupený desítkou děl, ale napětí mezi nimi nefungovalo. Sýkorovy linie a Malichovy dráty se až příliš ideálně doplňují. Medkův Velký žíznivý anděl však Malichův objekt provokuje a tím jej ukazuje divákovi v novém.
Dílo s názvem Pozoruji trhlinu vytvořil Karel Malich v roce 1979
Obě díla, která nyní visí v kutnohorské galerii, se dají číst jako symbolická kritika doby, v níž vznikla. Proti diktátu socialistického realismu stavějí jedinečnou imaginaci, přízemnost a banalitu oficiální kultury 70. let karikují výjimečnou metafyzikou. Jsou demonstracemi tvůrčí svobody v nesvobodném prostředí.
A nejen to: Medkovo plátno, namalované v roce 1971, může svým poetickým názvem ukazovat i přímo k autorovi, může fungovat jako vize brzkého umělcova konce. Podobně se k autorskému subjektu vztahuje Malichův objekt: s každým novým úhlem pohledu se proměňuje, pulzuje a vlní se - jako sám život.
Silný prožitek
Čím déle si návštěvník ty dvě práce vystavené v Galerii Středočeského kraje prohlíží, tím je mu jasnější smysl celého projektu: nebezpečné vztahy chtějí vrátit divákovi prožitek konkrétního uměleckého díla. Dávají mu alternativu k rozsáhlým přehlídkám a objemným katalogům, v nichž jsou vypočítány s pozitivistickou pečlivostí život i dílo do posledního detailu. Podněcují k vlastní interpretaci, k vlastním srovnáním a mnohovrstevnatým paralelám. A daří se jim to výborně.
Mikuláš Medek, Karel Malich: Nebezpečné vztahy
Galerie Středočeského kraje, Barborská 51–53, Kutná Hora
Hodnocení: 80 %
