To, co by snad mohla přehlídka ztrácet komorními rozměry děl, získává hravě díly samými. A nejen proto, že jejich téma je jaksi aktuální nebo spíš nadčasové – a sice společensky kritické.
Čapek tu reflektuje poslední roky první světové války a první roky mladého Československa, tedy dobu depresivní, úzkostnou, hladovou i lačnou. Ta přehlídka je možná důležitější z hlediska vývojových proměn autorského rukopisu.
Právě na přelomu desátých a dvacátých let minulého století se zvolna uvolňoval z kubistického stylu, aby jej překročil a přetvořil po svém. V takzvaném nejskromnějším umění, v obrazech provedených těmi nejjednoduššími tahy, živými barvami, v dílech výrazně harmonizujících, skoro až pohádkově konejšivých.
V titulním "temném koutě", vymezeném desetiletím 1916–1926, jsou k vidění dvě skupiny postav: tu první tvoří sociální vyvrženci jako žebráci, opilci a nevěstky, tu druhou různí "chlapi" – desítky rychle nahozených, expresivně podaných mužských tváří a figur.
V Galerii Gate jsou představeny jen komorní techniky: linořezy, grafické práce, kresba tužkou nebo perem. Možná proto je tvůrčí pohyb od kubismu k "nejskromnějšímu umění" na vybraných dílech tak zřetelný.
Kresba je přece nejvýsostnější výtvarnou technikou. A tak se autorův rukopis na výstavě mění před očima: na jedné straně lomené linie a zkosené plochy avantgardní "městské" malby, na straně druhé prosté, venkovským folklorem ovlivněné tahy, podávající realitu ve funkční zkratce.
Mohlo by se zdát, že po Čapkově retrospektivě z roku 2009 už diváka nemůže nic překvapit. Může. Třeba šikovně zvolený záběr na konkrétní časový úsek a konkrétní téma mistrova bohatého díla. Tím je v případě výstavy Zpěv z temného kouta úspěch zaručen.
Hodnocení: 80 %
