Aukční šok přišel přitom hned na konci března, kdy byl za rekordní sumu vydražen Kupkův obraz Zhroucení vertikál z roku 1935. A nebyl jediný. Milionových položek přibylo.
české aukce: ObratZdroj: Art+ 2005: 275 milionů korun |
"Na trhu se loni objevili noví kupci, kteří umění chápou jako investici. Koupě milionového Špály nebo třímilionového Filly se jim oprávněně jeví jako dobrý způsob uložení peněz," vysvětluje šéfredaktor časopisu Art+Antiques Jan Skřivánek.
Podobní kupci podle něj už dávno figurují na zahraničních trzích s uměním. "Otázka je, zda tito noví kupci budou v nákupech pokračovat. Pokud ne, je třeba, aby se vrátili tradičnější sběratelé," dodává Skřivánek.
Od Kupky po Frantu
Nejlépe se u nás prodávají díla klasické moderny, tedy umění první poloviny dvacátého století – Kupka, Špála, Toyen, Filla a Štyrský, překvapením poslední doby je zájem o díla Jakuba Schikanedera. To platí pro aukce. Zjistit, co, komu a za kolik prodávají soukromí galeristé, je problém. I tady se však zdá, že krize zatím nemá žádný zničující dopad.
"Mladou malbu krize nezasáhla téměř vůbec. Loni v lednu jsme v Mánesu organizovali výstavu nazvanou Normální malba. A po ní se zájem o naše autory výrazně zvýšil," tvrdí Kateřina Tučková z galerie Vltavín. Dobře se podle ní prodávají i díla současných etablovaných autorů, jako jsou Michael Rittstein, Jiří Načeradský nebo Roman Franta.
Petr Šimon z Galerie 5. patro sice vliv krize cítí, ale hlavně pokud jde o nejmladší a ještě nezavedené autory. Investice do jejich děl je však riziko i v ekonomicky stabilní době. "Nárůst zájmu a cen zaznamenávají díla předválečné moderny. Do nich investují hlavně konzervativnější sběratelé," potvrzuje Šimon.
Měřit trh s uměním a jeho dynamiku není jednoduché. Nejde jen o to, za kolik se prodají nejdražší díla, ale i o to, kolik děl zůstává v aukcích trvale neprodejných nebo kolik se jich prodá jen za vyvolávací cenu. "Trh s uměním je zdravý, když zůstává neprodané jen malé procento nabízených kusů a kde se díla prodávají s nárůsty oproti vyvolávacím cenám. Rok 2008 byl v tomto smyslu zdravější než rok 2009, byť celkový obrat byl loni vyšší," vysvětluje Skřivánek.
Teprve všechna tato hlediska dohromady mohou o obchodování s uměním vypovídat objektivně. I proto vznikl index Art plus, pomocí kterého je možné "komentovat" český trh i zpětně. V roce 2003 byl index na sto bodech, v současnosti stoupl téměř na sedminásobek.
Motivace pro majitele
Což je sice dobrá zpráva, ale opět je na místě opatrnost. Zatímco od začátku desetiletí index rostl pomalu, ale vytrvale, na konci roku 2008 se začal propadat. Další nárůst zaznamenal teprve v druhé polovině loňského roku. "Dá se říct, že navzdory krizi trh s uměním po drobném zaváhání pokračoval v růstu stejným tempem jako před ní," uzavírá Skřivánek.
Konec loňského a začátek letošního roku pozitivně hodnotí i Petr Šimon. "I když to chce ještě hodně trpělivosti," říká galerista. Spokojený byl po podzimních aukcích i majitel Galerie Art Praha Vladimír Neubert, který si pochvaluje hlavně prodej děl Václava Špály. "Některé zlé jazyky tvrdily, že podzimní aukce nebudou stát za moc. Jsem rád, že se to nepotvrdilo," říká.
Celkem jedenadvacet Špálových obrazů vloni pokořilo milionovou hranici. Až daleko za Špálou zůstávají z tohoto hlediska obrazy Emila Filly, který má na svém kontě milionových položek "jen" deset.
Dá se to však také otočit, ostatně nabídka a poptávka jsou spojené nádoby. Ceny na aukcích se teď šplhají tak vysoko, že mohou motivovat i majitele uměleckých děl, kteří by před pár lety o prodeji svých obrazů vůbec neuvažovali. Zatímco v roce 2005 bylo ke koupi deseti nejdražších obrazů potřeba mít čtyřicet milionů korun, loni už kupci za těch deset nejdražších zaplatili milionů téměř sto padesát.
Rekordy roku 2009 na českých aukcíchZdroj: ročenka Art+ (v milionech korun)
Ceny jsou uvedeny včetně provizí pro aukční domy. |