Obsahuje čtyřiačtyřicet černobílých výškových fotografií komorního formátu; na všech se nacházejí portréty současných židovských žen.
Fotograf je představuje beze jmen; vedle každého záběru připojil citát z knihy či jiného dokumentu vztahujícího se k holokaustu. Temná tonalita snímků souzní s pochmurným obsahem celku.
Oblečené či svlečené, zpředu nebo z profilu, ve velkém detailu či v polodetailu, vždy v jednoduchém aranžmá, s vážným výrazem ve tváři, v dramatickém nasvícení. Takto Ross nafotografoval oněch čtyřiačtyřicet židovských žen v reprodukčním věku (je jim tak mezi dvaceti až čtyřiceti roky).
Tato "selekce" je pro autorův soubor podstatná: nacisté považovali Židovky ve věku, kdy mohly být matkami, za obzvlášť nebezpečné elementy, které ve svých tělech nesou možnost přežití židovského plemene. Tím spíš chtěli tuto reprodukční nit přetnout!
Sousedství portrétů dnes žijících žen (byť anonymních) se vzpomínkovými úryvky je sice působivé, avšak ošemetné. Zejména tehdy, když text zmiňuje jmenovitý lidský osud, když pojednává o zabíjení, krádežích či prostituci v koncentrácích, když popisuje určitou akci.
Divák si na jednu stranu uvědomuje, že vazba mezi fotografiemi a doprovodnými texty je značně volná, neilustrativní, na stranu druhou jej sousedství tlačí k tomu, aby Rossovy portréty "četl" coby ilustrace poselství, jež v sobě nesou textové úryvky.
Z výsledného zpracování vyzařuje étos, jenže ten působí i jako mlha, která zakrývá nedoformulovanost tématu, mechaničnost Rossovy symbiózy obrazů a slov.
Překlady textových fragmentů prošly v Pražském domě fotografie povážlivě ledabylou korekturou: obsahují množství interpunkčních chyb, ovšem i "hrubky" v příčestí minulém.