V podivné červenožluté záři jemně vysvítá Ježíš Kristus na kříži. Agresivní barva v kontrastu s meditativním symbolem dodává nejslavnějšímu dílu Andrese Serrana zneklidňující emoce. Zneklidněni ale možná budete ještě více, pokud zjistíte, na co přesně se vlastně díváte.
Dílo z roku 1987 totiž nese název Immersion (Piss Christ), česky přeložme jako Ponoření (Počůraný Kristus). Americký fotograf jej vytvořil tak, že sám namočil do malé skleněné nádoby, následně tam ponořil malý plastový krucifix a vše přes stěnu sklenice vyfotil.
Výsledná fotografie je součástí většího celku. Dva roky předtím totiž Serrano vytvořil Blood Cross, který zobrazuje z plexiskla vytvořený kříž zcela naplněný krví. (V tomto případě ovšem tekutina pochází z krávy.) Dalším dílem série je pak Milk Cross, který vznikl přesně naopak: krev naplnila prostor okolo kříže, jehož nicota pak září bílou barvou. Žádné ze Serranových „tekutinových“ děl ovšem nezdvihlo takovou vlnu zájmu, nevole a dokonce vandalismu, jako právě Piss Christ.
Tehdy sedmatřicetiletý fotograf měl přitom v době vzniku kontroverzního díla už leccos za sebou. Pod dvou letech studia umění se totiž na prahu 70. let v rodném New Yorku živil jako drogový dealer a jak to tak bývá, sám přitom bojoval ze závislostí. Vyhrabal se z toho až za deset let, kdy se konečně začal naplno věnovat tvorbě. Nejraději té figurativní, ve které se obracel a vyrovnával s náboženskou výchovou, jíž se mu dostalo v hispánské římskokatolické rodině.
„Na první pohled nelze poznat, že ústředním médiem díla je lidská tekutina. Sám Serrano prohlásil, že dílo nemá být nějakou politickou vypovědí o náboženství, ale má zůstat nejednoznačné,“ popisuje umělecký výtvor web Artland Magazine. „Navzdory tomu ovšem autor naznačil, že ho zajímá přílišná komercionalizace a degradace křesťanské ikonografie,“ pokračuje text.
Tak si tedy vyberte. Sám Serrano o sobě nicméně tvrdí, že je celoživotním křesťanem a nechtěl vytvořit nic rouhačského. Jedná se prý o seriózní a velice osobní umělecké dílo. S tím druhým se vzhledem k jeho vzniku nedá než souhlasit.
 |
„S krucifixem jako takovým se zachází jako s módním doplňkem. Když ho vidíte, vůbec vás nevyděsí. Přitom ale znázorňuje ukřižování člověka,“ rozpovídal se autor pro britský Guardian před dvanácti lety. „Když byl Kristus ukřižován a tři dny visel na kříži, tak zde nejen vykrvácel, ale jistě se také po*ral a pomočil. Takže jestli vás pomočený Kristus rozčiluje, bylo by možná dobré zamyslet se nad tím, co se na kříži stalo,“ dodal ještě Serrano.
Piss Christ se veřejnosti poprvé ukázal v newyorské Stux Gallery; dočkal se zde vlídného přijetí. Když ovšem následně získal lokální ocenění v Severní Karolíně, ozvaly se první hlasy proti. Cenu totiž sponzorovala vládní agentura National Endowment for the Arts (NEA), takže se hned dva senátoři postavili proti tomu, aby autor takového díla inkasoval peníze daňových poplatníků.
Americký senát následně prosadil zákon, aby NEA při udělování dalších grantů zohledňovala „obecné normy slušnosti“. Právě díky této kauze se zrodila rozsáhlá dobová debata o smyslu provokativních uměleckých děl, jejichž (žlutě) zářivým příkladem se stal právě Piss Christ.
Pobuřuje vás dílo Andrese Serrana?
Dílo to každopádně proslavilo. Rozhořčení lidé začali Serrana bombardovat nenávistnými dopisy, došlo i na výhrůžky smrti. „Zpětně lze tyto debaty kolem Immersion (Piss Christ) a stejně tak díla dalšího držitele ceny NEA Roberta Mapplethorpa považovat za přední linie kulturních válek 80. a 90. let,“ přemýšlí po bezmála čtyřiceti letech Artland Magazine.
Kontroverze ale nekončila. Piss Christ se o deset let později dostal v rámci retrospektivní výstavy do Austrálie. Zde rozčílil tehdejšího katolického arcibiskupa Melbourne natolik, že se u tamního Nejvyššího soudu domáhal zákazu veřejného vystavování. Neúspěšně. Co se nepovedlo soudní cestou, ovšem dokonali sami návštěvníci svými neodbornými pokusy dílo ze stěny Národní galerie státu Victoria odstranit. Třeba jistí dva mladíci s kladivem.
Vzhledem k tomu, že se nově adresáty smrtelných výhrůžek stali i zaměstnanci galerie, ředitel melbournské galerie výstavu raději sám zrušil.
Detail poškození Serranova kontroverzního díla Immersion (Piss Christ) během výstavy ve francouzském Avignonu (18. dubna 2011)
V roce 2011 se ke slovu dostala opět kladiva. Tentokrát to bylo ve francouzském Avignonu, kde proti uveřejnění díla mohutně protestovali katolíci. Dva z nich zde pak Serranovu nejslavnější práci nevratně poškodili a stejně tak se vyřádili i na další fotografii znázorňující meditující jeptišku. O rok později pak byl Piss Christ vystaven v New Yorku, aby zde rozčiloval jednotlivé návštěvníky i celé náboženské skupiny tak, že hromadně psali prezidentu Obamovi s prosbou, aby dílo veřejně odsoudil. To se ovšem nestalo.
„Ačkoli Serranovo dílo inspirovalo další umělce k mnohem odvážnější tvorbě, ‚zákon o slušnosti‘, který senátoři schválili v roce 1998 a následně potvrdil Nejvyšší soud, způsobil, že se financování takových projektů zajišťuje jen velice těžko,“ shrnuje přínos počuraného krucifixu Artland Magazine.
„Dílo Piss Christ jsem stejně jako mnoho dalších mých obrazů vytvořil spontánně, nevědomě, podvědomě. Často se pod nimi neskrývají nějaké konkrétní myšlenky, ale sny. A když sníte, tak nad tím nemáte žádnou kontrolu. Moje umění je něco jako snění,“ uvedl pak Serrano loni, když osobně uvedl svou velkou výstavu v pražském DOXu. „Většinou nepřemýšlím, proč to dělám a prostě jen tvořím. A když mám hotovo, řeknu si, nad čím jsem přemýšlel. A někdy jsem nepřemýšlel nad ničím.“
