„Výstavy reprezentují tři roviny, které dlouhodobě sledujeme. Jednou z nich je připomínat umělce, kteří z historie vypadali,“ uvádí výstavu Květy Kovářové s názvem Za tvar figury šéfkurátor muzea Jan Skřivánek. Právě ženské umění bylo v minulém století mnohdy opomíjeno.
Museum Kampa chystá Sochařky. Hlavní pódium zde promění v dětský koutek![]() |
Květa Kovářová vychodila za války šperkařskou školu a poté studovala v sochařském ateliéru na UMPRUM. Od 60. let se účastnila nejrůznějších soutěží na veřejné zakázky. Za její tvůrčí léta však většina jejích děl zůstávala stranou pozornosti. „Její dílo nikdy nebylo popsáno odborným tiskem a některá díla se zachovala jen na fotografiích,“ upozorňuje kurátorka Eliška Nováková.
I přesto, že se i díky svému manželovi a švagrovi Ladislavu a Valerianovi Karouškovým pohybovala v kulturních kruzích, první samostatné výstavy se dočkala až nyní, tedy šedesát let po své předčasné smrti. Tu paradoxně zapříčinilo zranění, jež jí při práci v ateliéru způsobil pád modelu sochy, na němž pracovala pro nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši.
„Celá její tvorba je snaha mezi osobní výpovědí a tím, co bylo v té době přijatelné,“ popisuje práci opomíjené sochařky Nováková. Podle ní umělkyně netradičně pracuje s formou i materiálem. „Figuru postupně sumarizuje a rozkládá. Nestačil jí jen tradiční materiál, ale používala i modurit nebo laminát,“ představuje Nováková sochařčino dílo.
Alchymáž a muchláž. Museum Kampa vydalo monografii umělce Františka Pavlů![]() |
To, že se Kovářové, ač mnoho let po její smrti, dostává pozornosti, ocenila i její dcera. „Mám radost, že je tolik lidí, kteří uvidí dílo mé mámy,“ uvedla. „Umělecká pozůstalost je trošku prokletí, máte něco, o čem víte, že je cenné, ale nemáte jak o to pečovat,“ dodává s poděkováním Museu Kampa za restaurování vystavených děl. Ty mohou návštěvníci zhlédnout do 22. listopadu letošního roku.
„Češi jsou bystrý národ“
Na nedostatek pozornosti si nemohl stěžovat naopak Milan Kunc, jehož díla jsou v Museu Kampa k vidění do 17. ledna. „S výstavou jsem spokojený, design je skvělý. Nazval jsem ji Pop Renaissance, protože se jedná o znovuzrození pop artu, což v tehdejším Československu nebyl moc známý fenomén,“ říká sám autor, který se v dílech dotýká témat konzumerismu či ekologie. Právě umění exilových umělců je další z rovin, kterým se Museum Kampa věnuje.
Ačkoli Kunce v 60. letech vyloučili z akademie pro nedostatek talentu, po emigraci do Západního Německa a následných úspěšných světových expozicích by o jeho uměleckých schopnostech pochyboval málokdo. „Výstava je o barvě a o virtuózním malířském projevu,“ láká k návštěvě její kurátor Filip Kazda a dodává, že se zabývá zejména autorovou tvorbou 80. let. „Právě ty jsou pro něj zásadní, neboť se z těžce prosaditelného umělce na západě mění na velmi žádaného,“ říká dále Kazda.
Cenu Medy Mládkové si v Museu Kampa převzala sochařka Pavla Sceranková![]() |
Ačkoli Kunc většinu svého života prožil v zahraničí a vystavoval po Evropě i Spojených státech, české publikum si chválí. „Němci jsou takoví ztuhlí, ale Češi jsou bystrý národ,“ odpovídá na dotaz iDNES.cz, s jakým přijetím se jeho díla ve světě setkávají. „Češi mnoho věcí chápou, mnohé sem však dorazí se zpožděním. V USA je to jednodušší, Američané jsou velmi otevření a nadchnou se velmi rychle. Ale stejně rychle jsou pak věci i zapomenuté,“ míní Kunc.
Kromě starších děl v prostorách galerie nechybí jeho nejnovější tvorba, která se mnohdy tematicky s dřívějšími obrazy prolíná nebo vychází přímo z původních skic. „Každý obraz dělám s velkou vervou a mám ho svým způsobem rád. Některé z nich prošly dlouhou historií a ačkoli pochází z dob, které již pominuly, sami zůstanou. A to je právě na umění báječná věc,“ dodává Kunc pro iDNES.cz.
Čelili zákazu i hanobení
Do 17. ledna mohou návštěvníci Musea Kampa zavítat také na třetí z nově uvedených výstav. Ta s příznačným názvem Zákazu navzdory připomíná díla malíře Mikuláše Medka a umělce Jana Koblasy. Výstava odkazuje na jejich společnou expozici z roku 1963, jež se uskutečnila v zámecké jízdárně v severočeských Teplicích, konkrétně v tehdejší výstavní síni Klementa Gottwalda.
„Štěstí bylo, že se výstava v Teplicích vůbec uskutečnila. Hlavní ideolog Novotného režimu byl nemocný a za sebe nominoval liberálněji smýšlejícího tajemníka ÚV KSČ Čestmíra Císaře, který se ujal funkce a na pár měsíců ideologická pravidla rozvolnil. Žádost o výstavu Medka a Koblasy, která byla původně zamítnuta, se tudíž povolila, “ popisuje sled tehdejších náhod kurátorka Mahulena Nešlehová.
Ačkoli byla výstava na severu dobovým tiskem krutě pronásledovaná a hanobená, její návštěvnost stoupala až ke 400 lidem denně. „Jeden novinář ji dokonce nazval fašismem,“ vzpomíná Nešlehová, podle níž Medek s Koblasou shromáždili v Teplicích výběr existenciálně pojatých děl, což bylo v té době nepřijatelné. „Jejich díla nevychovala prostředí, kde jsme všichni museli jásat vstříc krásným zítřkům,“ dodává.
Jan Kačer by se dožil 90. Výstava ukazuje jeho sbírku včetně děl Hynaise či Pištěka![]() |
Podle Nešlehové měli Medek a Koblasa společný nejen smysl pro humor a dialog, ale i pro práci s materiálem a barvou, do nichž transformovali své prožitky. Výstavu Zákazu navzdory doplňují navíc dobové velkoformátové snímky fotografa Jiřího Hampla, které podobu původní expozice dokumentují.
Na tehdejší událost v Teplicích si, byť velmi okrajově, pamatuje i dcera Mikuláše Medka Eva Kosáková. „Vnímala jsem tehdejší výstavu hlavně přes nepřehlédnutelného herce Pavla Landovského, který se jí zúčastnil. Tehdy mi bylo jedenáct a pamatuji si především hospodu, kam jsme šli tenkrát na oslavu,“ říká Kosáková, která se letos osobně podílí na dalších poctách ke 100. výročí narození svého otce.
K nim patří například plánovaná expozice v Holešovické tržnici, která bude otevřená od 14. listopadu, a také očekávaná monografie Mikuláše Medka.

























