Odpusťte na začátek otázku trochu mimo váš obor, ale v minulosti jste často zdůrazňovala, že nevlastníte chytrý telefon. Platí to stále?
Platí. Tedy… mám doma asi čtyři staré tlačítkové, protože mi pravidelně padají do moře v Anglii. (smích) Takže si je vždycky koupím do zásoby. Katka Žbirková, se kterou teď připravujeme velkou výstavu, ze mě kvůli tomu úplně šílí.
Takže jestli vás někdo nakonec k chytrému telefonu donutí, bude to ona?
Ano. Kvůli ní bych to snad i udělala, ale vím, že ona je člověk, který rozumí a respektuje individualitu druhých a nebude to po mně chtít. Obecně mi připadá, že nás společnost nutí, abychom se všichni vydali jedním směrem. Nejsem žádný revolucionář, jen chci mít možnost volby. Představte si louku, po které všichni chodí jednou vyšlapanou pěšinou. Ve chvíli, kdy vám někdo začne tvrdit, že existuje jen tahle jediná cesta, je to už jen krok od toho, aby kolem ní vyrostly ploty. Mluvím samozřejmě metaforicky. Já se prostě chci tou loukou brouzdat a jít si, kudy sama chci.
Když našim dětem byl jeden a tři roky, manžel se vydal se neuvěřitelnou cestu – pěšky obešel v úsecích celé pobřeží Británie. Ušel asi jedenáct tisíc kilometrů. Samotná cesta trvala pět let.
