Přezdívka Mára Čmára vznikla na vysoké škole, kde si Kulhavý začal tvořit deník formou komiksu. „Vůbec jsem nevěděl jak ho pojmenovat, tak mě prostě napadlo Máry Čmáry. Z toho jsem si pak vytvořil jméno,“ vzpomíná.
Poprvé jsem si vás všimla na Instagramu. Dá se dnes ve vašem oboru fungovat bez sociálních sítí?
Asi by to šlo, když to tak fungovalo dřív, ale je dobré ty sítě mít. Už jen kvůli širším možnostem jak sehnat práci z celého světa. Na druhou stranu, je tam taky velká konkurence, dnes může tvořit díky technologiím každý. Do toho ještě umělá inteligence…
To je teď velké téma. Mohla by umělá inteligence nějak ohrozit vaši práci?
Já nevím. Jsem v tomto směru stále spíš pozitivní než negativní. Kolega z Polska říkal, že se teď mezi ilustrátory bude cenit hlavně umění sebeprezentace. Dokázat nabízet nejen svou práci, ale i sebe. Nějaký příběh a značku. Kdo je introvertnější, to bude mít určitě těžší. Lidi i firmy nebudou chtít vidět jen obrázek, ale i osobnost za ním.
Individualita je v kurzu asi všude. Pracujete rád v týmu?
Záleží na čem. Když jsme malovali mural na Hradčanské, tak ano, tam je potřeba víc lidí. Ale představa, že mám něco designovat a kreslit to ve dvou lidech, to není moc příjemné. Zasahuje mi do toho ego. Říkal jsem si, že bych třeba nemohl dělat animaci. To jsou projekty, na kterých dělají stovky lidí a člověk se v tom jednoduše ztratí. Neumím moc zapadnout do obrovské skupiny.
Takže třeba práce pro studio Disney, kdy má klidně animaci jedné končetiny jedné postavičky na starosti pět lidí, by vás nezajímala?
Je to pro mě těžko představitelné. Ještě, když mají dopředu jasně dané zadání, jak má ta postava vypadat. Nedělají nic za sebe, jsou vlastně takové včelky, dělníčci.
Některým umělcům vadí zadání obecně, vyhýbají se zakázkám, někteří těmi komerčními i pohrdají. Jak to máte vy?
Většina mých zakázek je komerčních. Přijde mi, že někteří lidé se snaží cíleně distancovat od komerčních věcí, přitom třeba obálka na knížku je taky komerční věc, protože prostě prodává. Není to sprosté slovo. Ono je to hlavně o tom, že některé komerční věci jsou více vidět, a to pak lidem vadí.
Máte příklad?
Třeba moje kamarádka začíná být slavná malířka, daří se jí. Dává rozhovory, dobře se prodává její dílo, je v galeriích. A teď se na ni kvůli tomu v komunitě snáší kritika, že je moc komerční. Tomu nerozumím, to má všechno dělat jen pro sebe? Jak si má vydělat na živobytí? Mezi ilustrátory se to naštěstí tolik neřeší.
Designoval jste teď výrobník perlivé vody SodaStream ART. V těchto případech, i kdybyste zadání neměl, se taky musíte držet nějakých inspirací. Jaké to byly v tomto případě?
Sodastream již řadu let u nás snižuje spotřebu PET lahví a k tomu slouží jejich výrobníky na přípravu perlivé vody v domácnosti. Takže jsem do návrhu zakomponoval spojení vody a přírody - proud vody a florální motivy, jejichž spojení vyústí v planetu Zemi.
Znamená to, že si výrobník SodaStream s vaším designem nyní bude možné pořídit v běžné obchodní síti?
Ne, jedná se o jediný kus a momentálně je předmětem charitativní aukce. Takže ten, kdo si jej vydraží, bude mít doma originál, samozřejmě plně funkční, pokud jde o přípravu perlivé vody. Celý výtěžek z dražby pak věnuje SodaStream na podporu programu, který učí děti už od těch nejmenších chovat se k planetě ohleduplně.
Zapojte se do aukce o SodaStream ilustrátora Marka KulhavéhoElegantní černý výrobník ART, ilustrovaný bílo-šedými přírodními motivy, je od dnešního dne k dispozici v rámci dobročinné online aukce. Celý výtěžek daruje SodaStream vzdělávacímu centru TEREZA, které se věnuje environmentální výchově dětí a mládeže. |
Učíte studenty, kteří jsou třeba o deset let mladší než vy. Vnímáte u nich nějaký posun?
Už moc často neskicují a jdou rovnou na tablet. To jim pak vždycky říkám: jak to sakra chcete udělat? Ruka a tužka vždycky budou nejpřirozenější. Navíc ten digitál svádí k neustálému mazání a upravování. Ale jinak mají určitě větší možnosti, než jsem měl já. Ačkoliv jsem je taky neměl malé. Jsou více propojení se světem. Mají více šancí, kde se svou prací uspět. Zároveň s tím jde ruku v ruce i větší konkurence. Ale i možnost inspirace.
Inspirují je podobné věci jako v jejich věku vás?
Komiksové a ilustrační vlivy s nimi mám podobné. Pár z nich se hodně striktně snaží tvořit jen mangu, což není úplně špatně, ale nic jim to nedá. Naučí se totiž jen jeden styl a tam skončí. Jsou často sevření ve své inspirační bublině, ale to k tomu věku asi patří. Vidím a sám si pamatuju, jak je složité se jí vzdát. Říkám jim, ať se inspirují čímkoliv: fotkou, sochou, okolí. Ať si prostě utvoří svou vnitřní fotobanku.
Čeho konkrétně jste se vzdával vy?
Já chtěl být komiksovým autorem, ale rychle jsem pochopil, že to je v Česku nesmírně těžké. Vidím to teď i u svých kamarádů. Uživit se komiksem tady dokáže opravdu jen pár lidí. Tak jsem se na to vykašlal.
Čeká vás ale určitě něco jiného
Ano.Teď třeba řeším výstavu v kavárně Mamacoffee ve Vodičkově ulici v Praze na konec září. Chtěl jsem tam původně vystavit svou práci, ale na to je to moc malý prostor. Takže vymyslím něco jiného. Zatím ale ještě neprozradím co.
