Výstavu L’identité si její kurátorka Pavlína Morganová vysnila v Paříži, kam Toyen po druhé světové válce emigrovala a kde později i zemřela. Morganová si na badatelský pobyt do Francie vzala knihu Totožnost Milana Kundery o míjení představ a skutečných prožitků. Konkrétně spisovatel vypráví o milenecké krizi Jeana-Marca a Chantal, která se později přetaví do krize identity.
„Knížka se dotýká rovin, které každý z nás zažíváme a prožíváme ve vlastní identitě. A dotýká se právě i toho, jak jsou tyto momenty nesdělitelné,“ vysvětlila Morganová. Titul četla ve francouzském originálu a plánované výstavě dal jméno.
V Paříži si Morganová prohlédla i výstavu v Centre Pompidou ke 100 letům surrealismu. „Všechny tyto impulzy mě přivedly k tomu přemýšlet o kontinuitě vlivu surrealismu na současné umění a o tom, jaké vlastně prsty se tam po druhé druhé světové válce prolínaly,“ dodala kurátorka. Z děl, s nimiž se setkala během své kunsthistorické i kurátorské práce, vybrala ty, které se dotýkají lidské identity.
Vznikla expozice situovaná do malého bludiště, tří uměle vytvořených pokojů ve větších místnostech, které ústí do velkého sálu s nepřehlédnutelnou nafukovací pěstí od Anetty Mony Chişy a Lucie Tkáčové. Je třeba si dávat pozor, kam šlapete, protože některá díla se nachází i na zemi.
Použité materiály a techniky jsou různorodé – od polštáře, modelovací hmoty, prošívaného sametu s nalepenými gelovými nehty po video, fotografie, umělecký sítotisk a strojové šití. Více než dvě desítky děl se dotýkají jedinečnosti a svébytnosti člověka, ale i nesdělitelnosti vnímání sebe sama i druhých.
RECENZE: Adriena Šimotová pracuje z nutnosti, z neodbytné potřeby |
Toyen zde má vystavené dva obrazy. Na její dílo pomyslně navazují mladší umělci a umělkyně. Z 70. let 20. století – od Adrieny Šimotové – se dostáváme až do roku 2023, například k Lucii Králík Rosické. Šimotová prací s různorodými tkaninami totiž inspirovala další umělce.
Králík Rosická si motivy na látky překresluje gumovacím perem, následně je prošívá a tahy odstraňuje parní žehličkou. Vyšila tak i postavu ženy ve spodním prádle, která si před obličejem drží sametový mobil (Private Selfie for My Husband).
Téma ženské tělesnosti, intimity a sexuality se objevuje také u jiných umělkyň etablovaných po roce 1989. Margita Titlová Ylovsky pracuje ve vystavených fotografiích s gesty. Dílo Veroniky Šrek Bromové na výstavě reprezentuje až děsivě vyhlížející bytost inspirovaná podhoubím.
Někde by to možná zakázali, tady naštěstí ne, říká autor výstavy s mrtvolou |
Expozici otevírá točící se sádrová figura Lenky Klodové odkazující k otázkám genderu. Instalacemi v prostoru přispěla Kateřina Vincourová.
Nejnovější umělecké tendence reprezentují Pavla Sceranková, která kombinuje sochařství, video a performanci, Mark Ther, zabývající se videoartem, a autorské duo unconductive trash (Michal Pěchouček a Rudi Koval) s šitými obrazy.
„Výběr děl pro tuto výstavu by samozřejmě mohl být mnohem širší. Limitovaly nás prostory, limitovaly nás možnosti,“ vysvětlila Morganová. I tak byli někteří hosté zahájení výstavy nadšení. „Nadčasové a inspirativní,“ napsal někdo z nich do návštěvnické knihy.
Prosklená kostka plná světla. Mladý galerista otevře unikátní výstavní prostor |
Komentovaná prohlídka expozice se bude konat 1. dubna od 18 hodin. Jinak je možné shlédnout L’identité od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, přičemž v úterý až do 20. hodiny.
Výstavu pořádá komerční galerie KodlContemporary, která v polovině letošního roku otevře nový výstavní prostor naproti pražské Právnické fakultě.
