Díky koncepci Pavla Lagnera vyhrála PPF Art konkurz na provoz „Špálovky“, kde v únoru po dvou letech skončil předchozí provozovatel.

Díky koncepci Pavla Lagnera vyhrála PPF Art konkurz na provoz „Špálovky“, kde v únoru po dvou letech skončil předchozí provozovatel. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Kurátor Lagner: Špálova galerie je prý zakletá. Hodláme dokázat opak

  • 0
Kurátor Pavel Lagner spravuje několik galerií společnosti PPF Art, mimo jiné Ateliér Josefa Sudka či Galerii Louvre. Díky jeho koncepci vyhrála PPF Art konkurz na provoz slavné pražské Galerie Václava Špály. Té chce vrátit prestiž, jakou měla, když v ní kurátora dělal Jindřich Chalupecký. Otevírá ji 10. září.

První akcí bude výstava Jiřího Černického nazvaná Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto.

Jak se člověk stane šéfkurátorem Špálovy galerie?
Vlastně jsem si o to tak trochu řekl. Špálova galerie pro mě jako kurátora výstav byla a pořád je metou. Když jsme se v PPF Art dozvěděli, že končí agentura Semma, rozhodli jsme se, že se výběrového řízení zúčastníme. Připravili jsme koncepci, se kterou jsme vyhráli, a já teď stojím před výzvou. Vím, že se všem nezavděčím, a také si uvědomuji, jak moc budeme v tomto prostoru na očích.

Na jak dlouho máte nájem?
Smlouvu máme uzavřenou s městskou částí Praha 1 na deset let. Podmínkou účasti ve výběrovém řízení bylo složení dvousettisícové kauce, kterou potom radnice vrátila neúspěšným žadatelům.

Kurátor Galerie Špálovka Pavel LangerZnamená to, že se mohl přihlásit jen někdo, kdo měl volných dvě stě tisíc?
Teoreticky ano, když si odmyslím nutnost vypracování výstavní koncepce a poskytnutí záruky dlouhodobého seriózního přístupu.

V čem vidíte kouzlo Špálovky?
V tradici. U nás se všichni odkazují k Chalupeckému a i já bych k němu rád odkazoval. Síla je i v kontinuitě, málokterá galerie u nás funguje tak dlouho. A v neposlední řadě i v jejím umístění a vnitřním členění. Má genia loci. A je největší z malých galerií. I přesto, že prošla tápajícím obdobím, je u nás pořád hodně umělců, pro které je prestižní vystavovat právě tady. To všechno dělá tuto galerii kouzelným prostorem.

Těch tápajících období bylo víc, dokonce se říká, že Špálovka je zakletý prostor. Jak jí vrátit prestiž, kterou měla v 60. letech?
Jeden z receptů je právě dlouhodobý pronájem. Na rok nemůžete dělat dobrý dramaturgický plán, na deset let už ano, tedy pokud máte prokázat nějakou osobitost nebo vyprofilovat charakteristickou galerii. Chci, abychom stavěli na starší a střední umělecké generaci, na nezpochybnitelných uměleckých autoritách a etablovaných tvůrcích. Upřímně řečeno, pokud pominu výstavy laureátů Chalupeckého ceny, nemáme v úmyslu objevovat nebo vystavovat nové autory.

Nebyla by to pro vás výzva, objevit nové umělce?
Tady určitě ne. Nekonkurujeme státním nebo městským galeriím ani těm malým, které dávají prostor studentům uměleckých škol. Jsme soukromá nekomerční galerie.

Kurátor Galerie Špálovka Pavel Langer

Nekomerční znamená i to, že autoři nebudou za výstavy platit ani odvádět svá díla do sbírek PPF Art?
Přesně tak. Kompletně hradíme provozní náklady včetně nájmu nebo pojištění, autoři nám nebudou platit nic. Ani formou odvodu obrazů do sbírky. Představuji si však, že bychom případně občas dokoupili některá díla do firemní sbírky přímo od autora, a to za podmínek výhodných pro obě strany.

V čem bude těžiště nové éry galerie?
V malbě, fotografii a plastice. Každý rok budeme ve spolupráci s externími kurátory dělat šest výstav, v listopadu a prosinci vždy vystavíme laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého z předchozího roku, letos tedy Jiřího Skálu. V tomhle případě nebude platit pravidlo o zavedených autorech ani o důrazu na malbu a plastiku, mladí autoři budou mít volnou ruku. V nejbližší době vystavíme projekt Jiřího Černického, pak zmíněného Skálu, po něm přijde Petr Pastrňák a Tomáš Císařovský. V květnu zahájíme výstavu nového projektu Tona Stana, který ještě nikdo neviděl. Řada autorů připravuje svá díla přímo pro Špálovu galerii. Tono Stano by tohle fotil i tak, ale do Špálovky se jeho výstava hodí, jako by pro ni připravována byla.

Jiří Černický: Gagarinova věc

O co jde?
To zatím neprozradím. Musíme si nechat i nějaké to tajemství.

Na jak dlouho dopředu máte plán výstav?
Před obhajobou koncepce jsem si napsal jména autorů, které bychom rádi vystavili. Bylo jich čtyřicet. Když k tomu připočítáte jednou za rok laureáta Chalupeckého ceny a zahraniční výstavu, zjistíte, že máme plán na skoro celých deset let. Takže mi to najednou přijde spíš málo.