Co to obnáší, kreslit politické karikatury?
Je to hodně novinářská práce, čtu noviny, sleduji zpravodajství. Většinou se vyjadřuji k nějaké aktuální kauze. Pro mne jako pro kreslíře je důležité sledovat gesta, mimiku, držení těla, řeč politiků. To jsou drobnosti, se kterými si můžu hrát. Když si toho někdo všimne, tím lépe.
Myslíte si, že by mohly být u nás kresby na titulní straně novin?
Ve světě takové noviny jsou. U nás je kresba stále opomíjená, je to spíš lehký žánr. Graficky může jít o oživení. Je to jiný prvek, než jsou fotografie, může to být kreslený komentář, glosa.
Kemelovy vtipy na iDNES.czKaždý den jeden vtip |
Je u nás vůbec tradice kresby karikatur?
Vlastním humoristické listy z první republiky. Teď si na žádného klasika nevzpomenu, ale určitě tu tradice je. Dá se říct, že i existuje česká škola karikaturistů, protože humor je u nás specifický. Ale já jsem se o teoretizování nikdy nezajímal.
Co na výstavě v Chodovské tvrzi představujete?
Je to výběr ilustrací. Jde o souhrn největších kauz za poslední rok, které půjdou chronologicky za sebou. Snažil jsem se vybrat hlavně ilustrace, které se mi povedly – celkem tam je 60 kreseb.
Jaké loňské kauzy byly podle vás největší?
Radar, knihovna, chuť komunistů dostat se zpátky k moci, primátor Bém a Mount Everest, manželské transformace Paroubka a Topolánka, hledání Antiklause...
Které politiky rád kreslíte?
Rozhodně Václava Klause – ježeček, knír, brýle a brada. Kreslím ho už dlouho, takže jsem několikrát kresbu musel přizpůsobovat tomu, jak stárne, protože se mu mění rysy. S Jiřím Paroubkem jsem se trápil – do té doby, než jsem se někde dočetl, že je podobný jedné postavičce ze Simpsonů, a opravdu to tak je, pak mi to šlo lépe. Lituju, že z politiky odešel Miloš Zeman, ten se kreslil dobře. Se Stanislavem Grossem jsem se trápil – dětský obličej, vlásky...
A kdo se vám ještě kreslí špatně?
Například Mirek Topolánek je v tváři celkem pohledný chlap, tak se kreslí hůř. Jako karikaturista mám rád výrazné rysy – orlí nos, brýle, kníry, pleše. Není problém trefit podobu, ale dostat to do výtvarné zkratky. Někdy si musím nakreslit nejdřív portrét, který pak zjednodušuji a upravuji až do karikatury.
Vzpomínáte si na kauzu karikatur proroka Mohameda?
Jistě, a myslím, že to byla kauza přehnaná. Reakce byla nepřiměřená. Otázka je, co si karikaturista může či nemůže dovolit. Měl by citlivě vnímat a reagovat na souvislosti, které jsou s kauzami spojené. Na druhou stranu má však výsostné právo přehánět, když chce na něco upozornit. Je třeba počítat s tím, že někoho se to může dotknout.
Vždyť ale karikovaly podobu Proroka, který v islámu žádnou konkrétní podobu nemá.
Sdělení karikatur bylo hodně jednoduché. Chápu, že se to mnoha muslimů dotklo, ale jejich reakce byla daleko větším přešlapem, než byl ten, který udělali karikaturisté.
Je v Česku něco tabu?
Mám pocit, že jde o všeobecně citlivá témata, ať už otázka židovská či vyhnání Němců. Sám jsem o odsunu nakreslil několik kreseb v neprospěch Čechů.
Jaké jsou podle vás typické rysy Čecha?
Typického konzumního Čecha kreslím většinou rozvaleného před televizí s flaškou piva. Intelektuál je většinou zchudlý muž povalující se po kavárnách.
Kromě politických ilustrací se věnujete také volné tvorbě. Dokázal byste si vybrat mezi ní a kreslením karikatur?
Na ilustraci mě baví vyjadřovat se k aktuálním situacím. Ale bez volné tvorby bych ten stres, že musím odevzdat denně kresbu, neustál.
