Historie někdy svede dohromady zdánlivě nesourodé lidi. Na počátku 20. století se v Praze spojily osudy dvou mimořádných osobností české kultury – spisovatele Jaroslava Haška a malíře Josefa Lady. „Můj dědeček Josef Lada veřejný život nijak zvlášť nevyhledával, byl introvert.
V mládí ale ‚řádil‘ se spisovatelem Jaroslavem Haškem, i když byl povahy zcela opačné,“ říká vnuk malíře, Josef Lada ml. Oba bezesporu nadaní muži se seznámili v roce 1907. Chodili spolu po pražských hospodách a kavárnách, vyráželi na výlety. „V letech 1913 až 1915 dokonce sdíleli společný byt,“ dodává Ladův vnuk.
Jenže pak se jejich osudy rozdělily, Hašek narukoval do války a s Ladou se potkal až za šest let. Ale stálo to za to. Um obou umělců se po válce spojil v českém literárním pokladu – knize Osudy dobrého vojáka Švejka, kterou Lada ilustroval. „Hašek ho požádal, zda by nemohl Švejka nakreslit. První Ladův Švejk byl takový hubený chlapík, vůbec se nepodobá tomu baculatému vojáčkovi, který obletěl svět,“ vypráví vnuk malíře z Hrusic. Sám bydlí v Praze 6, shodou náhod ve stejné čtvrti jako vnuk Jaroslava Haška Richard Hašek. Rodinné přátelství tak pokračuje. „Známe se už mnoho let,“ potvrzuje Josef Lada ml., který dnes spravuje veškeré dílo svého dědy.
„Jsem na tom trochu lépe, můj dědeček zemřel v roce 1957, takže autorská práva stále platí, kdežto Jaroslav Hašek zemřel roku 1923 a tam už práva platnosti pozbyla, zejména na povídky Švejka.“
Jednooký malíř
Slavný malíř se narodil v Hrusicích v ševcovské chalupě. Když mu bylo půl roku, upadl na knejp – ševcovský nůž – a poranil si oko, na které po zbytek života neviděl. „Snad kvůli tomu se nemusel účastnit bojů první světové války,“ podotýká vnuk. Lada se v Praze vyučil knihařem – zlatičem, jako samouk začal ilustrovat dětské knihy. Stal se známým a také se oženil.
Tragické chvíle mu přinesla 2. světová válka. „Ocitl se na indexu Němců jako nepohodlná osoba, možná kvůli svým kresbám ze Švejka,“ míní. To nejhorší ale přišlo až na samém konci války. Při únorovém bombardování Prahy roku 1945 zemřela jeho 16letá dcera, nadaná klavíristka Eva.
Josef Lada ml. je dnes jediným správcem díla slavného malíře, štafetu přebral po svém otci, který zase svému otci dlouhá léta pomáhal coby tajemník a také šofér, protože slavný malíř neměl řidičský průkaz. „Táta ale v roce 1994 neočekávaně zemřel, aniž by mi dal nějaké instrukce nebo rady, jak obrovskou agendu mého dědy převzít. Spadl jsem do toho rovnýma nohama,“ vzpomíná vnuk, kterého okamžitě začala oslovovat nakladatelství se žádostmi o spolupráci.
130 let Josefa LadyAž do 1. dubna 2018 je ve čtyřech patrech pražské Galerie Tančící dům otevřena výstava díla Josefa Lady, která připomíná výročí 130 let od narození a 60 let od úmrtí tohoto významného českého malíře. Expozice Sedmičky Josefa Lady zobrazuje téměř 400 děl. Některé obrazy byly k vidění naposledy v roce 1957. |
„Nakladatelé třeba chtěli dodat ilustrace a já měl problémy jim vyhovět. Nevěděl jsem totiž, zda budu konkrétní obrázek hledat dvě hodiny nebo tři dny. Tehdy nebyly počítače ani internet, táta měl vše zaznamenáno jen formou zápisků. Musel jsem vše postupně odhalovat, vyhledávat a zmapovat celý obrovský archiv,“ popisuje vnuk.
Ladův archiv se neustále rozšiřuje, každý rok se prý objeví dvě tři nová díla. „Zatímco před několika lety se počet obrazů odhadoval na 400, dnes je jich 550,“ komentuje 57letý Josef Lada ml., který se narodil několik let po malířově smrti.
Samotný Josef Lada jezdil do milovaných Hrusic až do konce svého života. „Rád se tu procházel. S lidmi udržoval dobré vztahy a chodíval si popovídat do tamní hospody U Sejků. Po válce měl hodně zakázek, kreslil každý den. Ještě v roce 1957, kdy zemřel, vznikly nové ilustrace kocoura Mikeše nebo chytré kmotry lišky. Jeho posledním dílem byla ilustrace k pohádkám Jana Drdy, která vyšla rok po jeho smrti,“ uzavírá vnuk.
