Svá prostorná umělecká díla na pomezí architektury konstrukčně testoval Příhoda na vlastní zahradě. Jejich stabilita je totiž obzvlášť důležitá. Návštěvníci do nich mohou vstupovat nebo po nich třeba stoupat.
Poslední zmíněné umožňuje nové umělcovo dílo nazvané Těžební věž. Vznikalo šest let a pomyslně vzdává hold principům tordovaného sloupu, který je veřejnosti o poznání méně známý než dórský či ionský. Vstupovat je pak v Rudolfinu možno třeba do instalace Potopa z poloviny devadesátých let, kde autor „skulpturálně napodobuje negativní otisk povrchu zvlněné mořské hladiny v reálné velikosti“.
Asi nejvýraznější zážitek zprostředkovává archa, která je zasazena do prostoru jednoho ze sálů galerie a umožňuje návštěvníkovi pohybovat se v Rudolfinu asi ve výšce tří metrů. „Významným a inspirujícím protihráčem je autorovi velmi náročná a komplikovaná architektura novorenesanční budovy Rudolfina, jejíž kvality vždy nejlépe vyniknou v konfrontaci se silnými výtvarnými koncepty současnosti,“ vysvětluje kurátor Petr Nedoma.
Zkoumání prázdnoty
Přáním tvůrců výstavy je, aby si návštěvníci expozici prošli s co nejmenší předešlou znalostí vzniku, významu či názvu jednotlivých děl. „Kontextualizace začíná být v dnešní době únavná,“ míní Nedoma a mluví o důležitosti několika sekund, kdy umělecké dílo v divákově mysli ještě není pevně kognitivně uchopeno.
„Výstava je opravdu zamýšlená tak, aby se ke skládací brožuře dostal návštěvník až úplně na konci,“ uvádí Příhoda.
Petr Nedoma charakterizuje Příhodovo dílo jako „zkoumání prostoru, objemu, hmoty a prázdnoty“. „Jeho tvarově nesmírně vynalézavé a inovativní studie imaginárních objektů se v reálném provedení stávají vysoce inspirativními místy propojujícími architektonická řešení s objektovými tendencemi z oblasti výtvarného umění,“ říká.
Výstava potrvá do 28. srpna a je přístupná zdarma. V půlce června se navíc dočká aktualizace.
