Vysvětlete mi, jak se člověk, který pochází z jihočeské vesnice, rozhodne vydat do Ameriky a dobýt tam svět umění i podnikání.
Vyrůstal jsem v Ražicích, dědeček i táta dělali soustružníky ve Strakonicích a ze mě chtěli mít taky soustružníka. Jenže já psal básničky, furt jsem maloval a děda vždycky říkal: „Co z toho kluka bude?!“ Nakonec pochopili, že soustružník ani frézař určitě ne. Nejdřív jsem chodil s jedním místním malířem po krajině, kde jsou nádherné rybníky, a on mě učil kompozici a míchat barvy. A od deseti jsem začal chodit do lidušky do Strakonic, kde jsem zjistil, že nemusím nutně malovat trávu zelenou a střechu červenou, že to může být úplně jinak. Pak jsem si udělal grafickou školu v Praze, vrátil se do Budějovic, kde jsem mezitím postavil barák, a začal pracovat jako šéf propagace a grafik Parku kultury a oddechu. Pořádali jsme všemožné kulturní akce a se svolením soudruha ředitele založili socialistickou výtvarnou skupinu, kde byl ovšem náš vzor Salvador Dalí. No a jednoho dne si pro mě přijeli estébáci.
Oni sami nepracují, všechno dělají cizinci. A k těm se chovají dost ošklivě. Ke mně se chovali se zatnutými zuby hezky a jediné, o co jsem se neodvážil požádat, bylo, jestli by mě nepustili do harému. Ale asi by mě stejně nepustili, protože pak by si ani neškrtli.
