Váš tatínek za první světové války bojoval v československých legiích. Vzpomínal na to často?
Táta sice rád vyprávěl, ale já byl tenkrát ještě moc malý. Pak už ho více zaměstnávala současnost než minulost, takže o jeho působení v československých legiích toho moc nevím. On s marškumpačkou (slangově pochodová rota – útvar vytvořený pro transport na bojiště, pozn. red.) odjel do války v srpnu 1914. V den, kdy se narodil brácha. Dlouho ale za císaře pána nebojoval, při nejbližší příležitosti utekl a přidal se k československým legiím, s nimiž se probojoval až do Vladivostoku. (Legiemi v Rusku prošlo zhruba šedesát tisíc mužů, z toho jich 4 112 padlo a 739 bylo nezvěstných, pozn. red.) Byla to velmi dobrodružná cesta a je škoda, že z toho nic nenapsal. Vracel se poslední repatriační lodí, takže svého nejstaršího syna poprvé viděl až jako pětiletého kluka. Můj syn Mikoláš (zasloužilý rocker Mikoláš Chadima, pozn. red.) se nedávno sešel s jedním fanouškem, jehož tatínek byl také ruský legionář, a podle jeho svědectví táta na transsibiřské magistrále založil pěvecký sbor. Už to ale nejde ověřit.
Najednou nás ale utíkající lidé strhli s sebou do baráku, takže jsme skončili ve sklepě. To bylo tehdy, když si naši udatní američtí spojenci spletli Prahu s Drážďany a poslali na Emauzský klášter bomby. A jedna dopadla kousek od našeho dvoukoláku.
