Tento týden si lidé připomínají Jom ha-šoa, tedy Den vzpomínky na oběti nacistické genocidy Židů, který připadá na výročí povstání ve varšavském ghettu. „Je to součástí naší snahy, abychom jednotlivé osudy vytrhli z anonymity,“ řekl ředitel terezínského institutu Tomáš Kraus. Celková čísla, miliony mrtvých, podle něj sice přiblíží obrovskou šířku tragédie holokaustu, ale už ne jednotlivé příběhy.
„Snažíme se o určitou individualizaci toho, abychom věděli, že to byli naši sousedé, lidé jako vy a já, kteří najednou ze dne na den zmizeli,“ vysvětlil. Iniciativa se chce na podobné připomínky zaměřit i v budoucnu, ať už v podobě památníků nebo třeba osvěty ve školách.
„Od začátku jsem chtěl pracovat s nějakým konkrétním předmětem, který po člověku zůstane a zároveň dokáže zprostředkovat jeho nepřítomnost. Nakonec jsem zvolil motiv kufru, protože je to symbol obecně spojovaný s nuceným odchodem. Zavřený kufr v sobě nese tajemství – věci, které si člověk bere s sebou na cestu bez návratu,“ popsal pro iDNES.cz svůj záměr Jan Gemrot.
Nejdůležitějším prvkem Gemrotovy plastiky může být rostlina, která celý objekt zvláštně, možná až lehce podvratně prorůstá. Pozorovatel si jí na první pohled nemusí všimnout, ale postupně ji v soše objeví – prorůstá celou plastikou až nakonec vykvete z posledního, malého kufru nahoře, který představuje nejmladší dětskou oběť.
Aby se dějiny neopakovaly, říká fotograf. Sbírá příběhy přeživších holokaustu |
„Tato rostlina je symbolem resilience židovského národa, který navzdory všem pokusům nebyl a nikdy nebude zničen,“ vysvětlil Gemrot. „Památník má mít také určitý edukativní rozměr. Nepřistupoval jsem k němu tedy jako k volnému uměleckému dílu, ale jako k objektu s jasnou funkcí. Divák by měl v soše na jednotlivých kufrech vyhledávat jednotlivá jména a postupně si klást otázky: komu zavazadla patřila a co se s těmi lidmi stalo,“ doplnil absolvent pražské Akademie výtvarných umění.
Celý projekt navíc provázejí internetové stránky Sbaleno na věčnost s dodatečnými informacemi. Památník je určen hlavně pro vzdělávání – například pro žáky z okolních škol, kteří do parku chodí a skrze památník se mohou dozvědět historické souvislosti spjaté s jejich bydlištěm.
Zásadní podíl na vzniku památníku měl sochař Zdeněk Ruffer, který s realizací výrazně pomohl. „Především s technologickou koncepcí a odlitím sochy do betonu. Za průběžné konzultace také děkuji historikovi Davidu Krausovi a mnoha dalším přátelům, bez nichž by vůbec nebylo možné dílo uskutečnit,“ dodal Gemrot pro iDNES.cz.
Mohlo se to týkat kohokoli
Připomínání obětí na místě jejich života podle ředitele terezínského institutu Tomáše Krause místním obyvatelům napomůže lépe vnímat, že jde i o jejich historii. „Je důležité si uvědomit, že se to sice týkalo lidí, kteří byli židovského původu, ale to je v zásadě jedno, protože se to mohlo týkat kohokoliv jiného,“ řekl.
Univerzální poselství má i příběh povstání ve varšavském ghettu, které se uskutečnilo před 83 lety. „Židé, kteří tam byli nahnáni, věděli, že ten jejich boj je marný, a přesto povstali. My si myslíme, že lekce, která z toho vyplývá, je univerzální, že to není jen židovský příběh. To je univerzální příběh o lidské důstojnosti a lidské odvaze,“ dodal Tomáš Kraus.
Záhada rozluštěna. Historik odhalil nacistu z nechvalně známé fotky masakru Židů |
Památník v úterý představili zástupci Prahy 11 a Institutu Terezínské iniciativy. Podle starosty Prahy 11 Martina Sedekeho (ODS) je trvalé připomínání obětí holokaustu zásadní i v kontextu dnešní mezinárodní situace, kdy se na mnoha místech rozhořely místní konflikty, které se mohou rozšířit v globální.
„Kdo se nepoučí z chyb, kterých se v minulosti dopustil, je odsouzen k tomu je opakovat,“ řekl. Odhalení pomníku se zúčastnili i zástupci vedení magistrátu jako primátor Bohuslav Svoboda nebo jeho náměstkyně Alexandra Udženija (oba ODS).
