Je to galerie, není to galerie? Je, ale trochu zvláštní. Sídlí totiž ve výloze a jmenuje se Fenester. Anglicky se takový výstavní prostor jmenuje Window gallery. Jeho kurátorka Bára Špičáková říká své galerii ve výloze jednoduše "vokno". Výloha je přitom součástí kavárny a klubu Chapeau Rouge v pražské Jakubské ulici. A není u nás jediná - galerií na zvláštních místech je po celé republice několik.
Mezi nejslavnější patřila nedávno zrušená Benzinka, galerie na čerpací stanici, nahrazují ji však další. V Praze jich je několik, mezi nejznámější a stále fungující patří galerie s názvem "m.odla" na nástěnce v činžovním domě v holešovické Antonínské ulici 6, která je otevřená na požádání kohokoli z domu.
V Brně je to zase Galerie Umakart v Lidické ulici, na olomouckém výstavišti prosklený kontejner jménem 36. Stojí totiž v místech, kde býval stánek s tímhle číslem. Takzvané negalerie či "site specific" galerie dávají šanci zejména mladým uměleckým projektům, které by v kamenných galeriích zatím spíš budily rozruch.
Výhodou takových galerií je fakt, že boří bariéry - nenutí totiž ani vyloženě negalerijní návštěvníky vstupovat do neznámého prostoru galerie, ale jsou k dispozici prakticky kdykoli a na těch nejpřístupnějších a nejobyčejnějších místech. A často fungují venku, v kontextu ulice či města.
Galerie na hřbitově i na zdi
"Návštěvníci nebo v tomhle případě spíš diváci se nemusí ohlížet na kustodky, které by jim zakazovaly sahat na exponáty," vysvětluje Silvie Šeborová, kunsthistorička, která se fenoménem negalerií zabývá. Podle ní přichází v současnosti boom podobných aktivit.
"Negalerii si vlastně může založit úplně každý. V posledních letech jich vzniká hodně. Nová je třeba na pražských Olšanských hřbitovech a jmenuje se F43, zajímavá funguje v Ústí nad Labem," dodává. Ústecké galerii se říká Vitrínky a umělcům nabízí devět stejně velkých nástěnek na zdi bývalé továrny na armatury. Znamená to mimo jiné i fakt, že vystavující umělci musí vytvořit devět menších děl se shodným rozměrem.
Podobně musí mít na paměti velikost a funkci prostoru i výtvarníci, kteří vystavují v pražském Fenestru. "Cílem je, aby umělci tvořili díla přímo pro okno, ne aby nosili hotové věci z ateliéru. Vystavovat ve výloze je totiž výzva," vysvětluje kurátorka Bára Špičáková. Její výloha měří metr a půl na šířku, tři metry na výšku a je pětatřicet centimetrů hluboká.
"Právě tenhle třetí rozměr, i když vlastně dost malý, mi připadá jako zajímavý faktor. Malíře nutí vystoupit z plochy a zabývat se prostorem," dodává kurátorka. Umělec musí v případě Fenestru počítat hlavně s tím, že jeho dílo uvidí nejenom kolemjdoucí z ulice, ale že osloví i hosty baru, takže musí fungovat na obě strany.
Vernisáže na ulici
Majitel klubu Chapeau Rouge tuto aktivitu podporuje, líbí se mu, že upozorní na jeho podnik i lidi, kteří hospodu bez zájmu míjejí. Hlavně během vernisáží je před výlohou hrozen lidí, kteří popíjejí víno a poslouchají kurátorský úvod. Špičáková však musí řešit i provozní problémy - poslední výstava potřebuje tmu a někteří z barmanů si stěžují, že stíní provozu.
Fenester má před sebou čtvrtou výstavu - od pondělka tu budou díla Sabiny Haškové. Brněnský Umakart nabídne novou výstavu už od středy, odpoledne zahajuje výstavu Monika Svobodová. Vernisáž se koná... na chodníku před výlohou.
