Řada tuzemských i cizích galerií by se podivila. Rodiny s dětmi se snaží přilákat slevami na vstupném. Aby v nejmenších probudili zájem o umění, pořádají workshopy a další různé programy. A pak najednou přijde uznávaný tvůrce a prohlásí – ztráta času.
Jake Chapman, který spolu se svým bratrem Dinosem patří mezi slavné, leč kontroverzní výtvarníky, to tvrdí v britském deníku The Independent. Například říká, že postavit dítě před Pollockův obraz je ve skutečnosti urážkou amerického malíře a průkopníka abstraktního expresionismu. Stejně tak odmítá srovnávat „jednoduchost“ díla Henryho Matisse s dětskými malbami. „Mezi tím neexistuje žádné spojení. Tohle nemůže říct ani nějaký vesnický balík. Je to naprosto směšné,“ prohlašuje Chapman.
Jistě, z patnácti tisíc lidí, kteří se loni přišli na dílo bratrů Chapmanových podívat do pražské Galerie Rudolfinum, asi mnoho dětí nebylo. Který rodič by taky bral potomka na sochy kopulujících nacistů nebo nafukovací panny?
Ale tvrdit, že umění má být dětem zapovězeno, nebo že by to tvůrce mělo rovnou urážet, je přehnané. Nebo v kolika letech už můžou děti na výstavy? A na jaké? Ladu by zvládly od šesti, Čapka od dvanácti, protože si předtím už zvládly samy přečíst Povídání o pejskovi a kočičce. Schikaneder by musel být mládeži nepřístupný, protože jeho melancholická zákoutí by mohla dětskou dušičku poškodit.
Anebo to necháme na rodičích. Protože nemusí to být jen děti, kdo „nepochopí“ a bude Pollocka považovat za mazala a Chapmana za úchyla...
