Praha se tak stává třetím místem, které projekt připravený katalánským Centrem současné kultury uvidí. Prvním dějištěm se roku 1999 stala Barcelona, o tři roky později Židovské muzeum v New Yorku, kde výstavu navštívilo 50 tisíc lidí.
Dlouhodobá expozice, která se do Hergetovy cihelny na pražské Kampě nastěhuje nejméně na deset let, sestává ze dvou částí, vlastně dvou pater. První, nazvaná Kafka v Praze, sleduje chronologicky Kafkův život a působení prostřednictvím fotografií, ukázek z dobového tisku, dopisů, deníků a dokumentů, často ukotvených do nejrůznějších efektních objektů.
Černobílé kresby, které vznikaly za Kafkova ročního působení v soukromé pojišťovně Assicurazioni Generali, jsou zde například umístěny v povytažených šuplatech, přičemž jedna z Kafkových postaviček je rozpohybována na stěně. Kafkovu práci v pojišťovně, napjatý vztah mezi potřebou psát a nenáviděným úřadem, zpřítomňují nekonečné přihrádky, za nimiž se dají tušit stohy úředních materiálů.
V průhledné zástěně zase návštěvník objevuje Kafkův kontakt s divadlem jidiš, zejména s hercem Jizchakem Löwym. Opomenuty nejsou ani Kafkovy city k Felicii Bauerové, Mileně Jesenské, Julii Wohryzkové a Doře Diamantové.
Druhá část výstavy nazvaná Praha v Kafkovi se pak zabývá topografií Kafkových próz, imaginárním prostorem, který umělecké objekty více či méně konkretizují. Základem interpretace se stávají díla Zámek, Doupě, Proces a V kárném táboře.
Výstavním místnostem vládne černá, které neuniklo ani okno s výhledem na Vltavu, depresivní dojem ještě umocňují umělecké exponáty, například model mučicího aparátu popsaného v povídce V kárném táboře. Škoda, že tato až příliš pochmurná část není ničím odlehčena – třeba odkazem na Kafkův smysl pro absurdní humor.
Jako poněkud smutná ironie vyznívá, že na výstavě i ve velkoryse pojatém katalogu jsou citovány jako důvěryhodný zdroj Rozhovory s Kafkou od Gustava Janoucha. Současně se zahájením výstavy totiž překladatel a literární historik Josef Čermák pokřtil knihu Franz Kafka – výmysly a mystifikace, v níž se podstatnou měrou věnuje právě Janouchovi.
Z tohoto literárního padělku na výstavě těží celá jedna sekce Malý ravachol, jež pojednává o Kafkově fascinaci slovem ravachol (výraz pro hrubiána i jméno francouzského anarchisty), která ho prý později zavedla až k zájmu o anarchisty.
