Jan Hladík se narodil v roce 1927 v Praze. Vystudoval na Státní grafické škole a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Fišárka s textilním zaměřením. V roce 1967 byl přijat do sdružení Hollar a v devadesátých letech se stal členem Výtvarného odboru Umělecké besedy.
Grafika byla odjakživa Hladíkovou výtvarnou orientací. I když se v průběhu let věnoval i jiným technikám, vždy se ke grafice vracel. V padesátých letech ji například vystřídalo textilní výtvarnictví a autorsky tkané tapiserie. Tato autorova práce byla zejména ovlivněna estetikou šedesátých let. Textilní tvorba byla již dříve autorovým zaměřením na vysoké škole, i když nešlo o obor, který by výtvarníkovi zvlášť vyhovoval.
V sedmdesátých letech nabrala Hladíkova tvorba nový směr. Začal experimentovat s tapiserií a zjišťoval, jak se tkaná materie vypořádá s figurativním motivem. Autor si vybral fotografii románského reliéfu Polibek Jidáše ze St. Gilles a tapiserie, která vznikla, ukázala, že i hrubé tkaní dokáže vystihnout výraz v tváři. Hladík se od té doby věnoval klasické gobelínové technice, kterou autorsky a subjektivně pojímal.
První lept však vytvořil už v roce 1942. V šedesátých letech Hladík od tradičního leptu ustoupil a pustil se do nové tvorby grafických desek - například ze starých a rezavých plechů. Ty potom sypal pískem, lepil na ně kousky textilií a do takto vzniklé vrstvy ryl. Ve výsledku pak své dílo tiskl z hloubky jako dříve lepty. V roce 1978 vznikly také první figurativní listy - tvář Franze Kafky nebo Antonína Artauda. S odstupem doby však autor přiznal, že tíha normalizace se dala lépe vyjádřit tapisérií než komorní grafikou.
 Kamila |
 Jizva |
 Požírači |
 M. Jesenská |
 Zdička |
 Monotyp |
