V malém baskickém městečku Guernice „jsem tehdy, onoho 26. dubna 1937, sbíral mrtvé a raněné“, vypráví stoletý Luis Ortiz Alfau. „Ke čtvrté hodině odpoledne začala německá a italská letadla nalétávat ve vlnách po třech, každou čtvrthodinu. Shazovala výbušné bomby a pak zápalné a město začalo hořet,“ vzpomíná pro AFP bývalý republikánský voják.
Občanská válka ve Španělsku vypukla o devět měsíců dříve, když se nacionalisté pokusili svrhnout levicovou vládu. V jejich čele stál generál podporovaný nacistickým Německem a fašistickou Itálií Francisco Franco. Útok na Guerniku, při němž podle posledních údajů historiků zahynulo 150 až 300 osob, zahájil éru masivních leteckých úderů proti civilistům.
V Paříži španělský malíř Pablo Picasso spatřil v tisku první fotoreportáže o tomto dramatu. S přípravnými náčrty ke své Guernice začal 1. května. Na obraze širokém více než sedm metrů, namalovaném v černé, šedé a bílé barvě, se deformované postavy žen a dětí svíjejí v plamenech. Vedle býka tu je znázorněna raněná holubice a kůň v agonii.
Pohled na vybombardovanou Guernicu (4. května 1937)
„Jsem ohromen velikostí obrazu a dokážu si představit, co to byl španělský konflikt,“ říká dnes dvacetiletý Japonec Takahiro Jošino prohlížející si obraz, o němž se říká, že postavy na něm křičí.
Obraz každoročně přiláká značnou část z 3,6 milionu návštěvníků Muzea královny Sofie, kde je vystaven od roku 1992. Od 4. dubna tu je u příležitosti vzniku jednoho z nejslavnějších obrazů světa uspořádána velká výstava.
„Význam, jaký má Guernica v kolektivním podvědomí, je takový, že bych ho definoval jako duchovní dílo, jehož trvalým posláním je prosazovat mír,“ uvádí malířův vnuk Bernard Ruiz-Picasso.
Na půdě OSN byly loni na podzim čtvrti Aleppa téměř zničené bombardováním označeny za Guerniku 21. století. „Syřané při svých demonstracích nesli fotografie tohoto obrazu a pokoušeli se tím říci, že války v Sýrii je už dost,“ říká ředitelka Muzea královny Sofie Rosario Peiróvá. Obraz od svého vzniku v Paříži do příchodu do Madridu žil životem exulanta, připomíná.
Když Picasso, usazený od roku 1904 ve Francii, Guerniku maloval, byl již významnou osobností malířství a umělcem angažovaným pro španělskou republikánskou vládu, která si u něho objednala obraz pro světovou výstavu v Paříži konanou v roce 1937.
Jeho monumentální dílo bylo vystaveno v pavilonu ohrožené španělské republiky vedle gigantických pavilonů hitlerovského Německa a stalinského Sovětského svazu. Obraz vyvolal negativní komentáře. Francouzský básník Michel Leiris byl však otřesen čímsi „nezapomenutelně krásným“. Picasso podle něho naznačuje, že všechno, co milujeme, zemře.
Chystala se druhá světová válka a ve Španělsku se generalissimus Franco zmocnil vlády na 36 let. Ještě v roce 1950 zdůrazňoval, že „Guerniku zapálili nešťastní marxisté“.
Od roku 1937 obraz putoval Evropou a Amerikou a díky němu byly získávány prostředky pro španělské uprchlíky. V roce 1939 byl svěřen Muzeu moderního umění v New Yorku, kde zůstal více než 40 let.
Picasso, který v roce 1944 vstoupil do komunistické strany, dal jasný pokyn: Guernica patří španělskému lidu, jemuž bude navrácena, až znovu získá svobodu, která mu byla odňata. V roce 1981 se obraz konečně vrátil do Španělska prožívajícího demokratický přerod.
