Vystudovaný řezbář, filmový a televizní grafik Skála přechází z jednoho uměleckého oboru do jiného a zase zpátky. Nevyhýbá se výtvarné práci s různými materiály. Pro své objekty využíval také plasty, jak v roce 2017 ukázala výstava v pražské Valdštejnské jízdárně.
„Teď maluji nahé ženy, je to také krásné téma,“ uvedl Skála. Tvary tvoří většinou z paměti, řekl. „Jenom si tak vypomáhám různými studiemi. Modelku nemám,“ podotkl.
V 80. letech zakládal skupinu Tvrdohlaví, která ironií a černým humorem čeřila pozdně totalitní vody. Blízko měl k ilustraci, je autorem jednoho z prvních českých komiksů s názvem Velké putování Vlase a Brady (1987). V této formě vydal také své ilustrované deníky z cest. Navrhl interiér pražského Paláce Akropolis. Jeho slavný komiks Velké putování Vlase a Brady poprvé vyšel v roce 1989.
Nejsme starci, co křičí na mraky. AVU jde do háje, nemá co naučit, říká Skála![]() |
Pro současné obrazy si Skála sám sbírá jako pigmenty přírodní hlinky. „Dělám to proto, že jsem měl vždycky blízko k zemi, k materiálu a nakonec i k sběračství. Mám blízko k prapůvodním obyvatelům Země, to znamená k Aboridžincům a k takzvaným přírodním národům a ke skalním malbám. Byly dělány přírodními materiály, na to navazovala témata obrazů, byly spojeny se zemí,“ uvedl Skála.
Na loňské výstavě v pražské Trafo Gallery Skála vystavil abstraktní obrazy a dva cykly plastik. První cyklus vznikl z kostí vylovených z Temže, umělec je kombinoval s českou břidlicí, protože ta má podle něj krásné kubistické tvarosloví.
„Druhý cyklus plastik byl zase z nestandardních materiálů, a sice z modistických dutinek, které se používají do kostýmů. Byly to takové plastové trubičky,“ popsal umělec.
„Umění je nejvyšší forma bytí,“ uvedl František Skála v jednom z televizních rozhovorů a dodal, že společným znakem všech jeho činností je hledání krásy.
„Hledání krásy je základní stavební kámen mé práce. Já se zabývám jen krásou. Ta je samozřejmě relativní, někdo má jiné pojetí krásy, to, co je krásné pro mě, může pro jiného být morbidní,“ řekl umělec.
Tvrdohlavec Skála si v Trafo Gallery pohrává s abstrakcí a minimalismem![]() |
Hlavním motorem Skálovy práce je přimět lidi přemýšlet jinak, než jsou zvyklí. Na jeho výstavách často nechybějí ani „legendární“ exponáty, například molitanový elvisovský oblek, série Hlav duchů z mořských řas, svítící plastika lesního ducha Lesojana.
A pole své působnosti dále neúnavně rozvíjí. Má v plánu se třeba lépe naučit hrát na hudební nástroje. „Je to prý dobré, když už je pak člověk dementní, umět líp hrát na nástroj,“ poznamenal Skála s tím, že nikdo přeci neví, co ho čeká.
S kapelou výtvarníků František Skála & Třaskavá směs by měl letos vydat nové CD. Kapel má Skála více. Alternativní Finský barock podle něj nyní dříme. Malý taneční orchestr Universal Praha vznikl v roce 1986, a stále aktuální jsou Provodovjané. Byl také členem uskupení Tros Sketos. S hudebníkem a výtvarníkem Martinem Mišíkem připravuje pořad o kytarách, které mimo jiné i sám vyrábí.
Ač byl Skála členem divadla Sklep, oborem, do něhož se nehrne, je herectví. Herecké nabídky sice dostal, ale nevyužil. „Kdyby to byl opravdu padouch, že má u pasu kolt nebo něco, do toho by šel rád,“ řekl.
Drátěný pes v centru Zlína rozdělil město. Jedni ho milují a jiní zatracují![]() |
Vrhá se do dalších dobrodružství a doufá, že třeba nezahyne v džungli. Po narozeninách má vyrazit na uměleckou expedici do afrického Konga, jejímž posláním je podle Skály ochrana slonů pralesních.
Skála řekl, že nikdy moc netlačil na pilu, věci k němu přirozeně přicházejí samy. Je vděčný, že se dožívá věku 70 let, ale necítí se na něj. „Jsem forever young,“ dodal.
S manželkou Evou, která je ilustrátorkou, mají dvě děti - syna Františka Antonína a dceru Alžbětu. Oba Skálovi potomci se rovněž potatili a věnují se výtvarné tvorbě.




















