Měl jsem sen, že napíšu nádherný pornoscénář. Tam by byly věci, říká Ringo Čech

František Ringo Čech je originální malíř, textař, spisovatel a věčný provokatér. V Rozstřelu mluvil jako obvykle o politické korektnosti, o výkalech na obrazech, o vnukovi raperovi, ztracených iluzích i výstavě, kterou připravoval – původně jako posmrtnou. „Já jsem mistr ženského aktu,“ řekl sebevědomě a přitom s nadsázkou muž, který právě vystavuje v pražské Galerii moderního umění pod heslem: Ringo Ever, Rembrandt Never!

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Vernisáž Františka Ringa Čecha v pražské galerii GOMA připomínala happening. Výstava Ringo Ever, Rembrandt Never nabízí nejen jeho typické pražské scenérie a lascivní akty, ale i politicky nekorektní výjevy s exkrementy, ironií a otevřenou společenskou kritikou.

„Ten název mi napsal jeden fanoušek,“ přiznal v Rozstřelu. „A výstava měla původně být posmrtná. Odvezli mě do nemocnice, nikdo nevěděl, co mi je. Za dva dny jsem se vrátil a galeristi mi volali: ‚Nemohl jsi tam zůstat o dva dny dýl?‘ Všechno by se prodalo.“

Slavia a Trpišovský

Rozhovor začal hudební a malíř zostra – na otázku, kdo mu dnes nejvíc leží v žaludku, Ringo nezaváhal: „Yoko Ono. Ta připravila Beatles minimálně o další dva roky společné tvorby. A ještě si dovolí říct: lidi mě mají rádi. Já myslel, že hodím šutr na obrazovku, když jsem to slyšel.“

Manželce Johna Lennona věnoval i místo na svém obrazu. „To jsem jí dal. Mám obraz, jmenuje se Generace Beatles – tam všichni ležíme na hřbitově, bohužel většina už je opravdu mrtvá, a je tam cedule WC – Yoko ONO doprava.“

Kromě hudebních, sportovních nebo politických obrazů ale maluje hlavně klasická témata. „Češi chtějí Prahu. Ale ne Maltézské náměstí – oni chtějí Karlův most a modrou řeku. Takže pořád melu jednu Prahu s modrou vodou za druhou.“

František Ringo Čech

(nar. 9. července 1943) Proslavil se hlavně jako hudebník, textař, divadelník a spisovatel. Maluje od roku 1973 a svou originální technikou a vtipnými náměty si získal široký okruh příznivců. Ve svých dílech glosuje život kolem sebe a kriticky a nekorektně se vyjadřuje k tématům vývoje světa i společnosti. V Galerii moderního umění na Betlémském náměstí v Praze vystavuje až do 1. června 2025. (zdroj: GOMA)

Momentálně ale domaloval jednu mimořádnou klasiku. „Je to ve stylu Mount Rushmore jako v Americe, kde jsou ve skále prezidenti. Tak jsem udělal něco podobného z českých dějin. Je tam Jan Žižka, Kajínek, praotec Čech a Trpišovský,“ vyjmenoval bez stopy ironie. Trpišovský prý proto, že největší radost mu dnes dělá právě Slavia a její trenér, který je pro něj hrdinou.

Vedle toho, že maluje Prahu a výjevy z historie, se nezříká ani výtvarné zábavy – aktů a známých lascivních obrazů. „Já jsem mistr krásy ženského těla. Nikdo neumí namalovat ženský akty jako já.“

Hlavně žádná ho*na

A s odzbrojující upřímností dodal: „Vnuci a děti mi říkají: Dědo, nemaluj hlavně žádný ho*na, čuňárny, prosím tě. Ale když je tam třeba předseda Senátu, tak to tam prostě patří. To je zlostný dědek, který chtěl Miloše Zemana poslat do blázince, aby se stal hlavou státu.“

S Milošem Zemanem má stále přátelské vztahy, ale politiku už odmítá sledovat. Dokonce ani nechodí k volbám, protože nemá koho volit. Trápí ho ale zbytečně upjatá politická korektnost a cancel culture, neboli kultura rušení, která představuje snahu veřejně odsoudit, bojkotovat nebo vyloučit někoho, kdo vyjádřil kontroverzní, nevhodný či společensky nepřijatelný názor.

Na otázku, zda ho někdy cancel culture postihla, vzpomněl na incident v Liptovském Mikuláši. „Za to, že mě tam v galerii vystavili, místní kurátorku vyhodili. Lidi tam přitom na mé obrazy chodili jak do kina. A taky v České televizi nás úplně vymazali – na 25 let, nějaký pan Maxa, který tam měl na starosti zábavu. To jsem byl já, Mládek, Náhlovský a další. Čtvrt století nic.“

Zůstává ovšem optimistou, hlavně co se týče budoucnosti humoru. Přestože je podle něj obtížné veřejně uspět s politicky nekorektním humorem, vyhraje prý nakonec zdravý rozum. „Já spoléhám na český venkov. Český sedlák si nedá vnutit nic. Humor přežije. A blbci vychcípají.“

Vedle malování a hudby měl kdysi ještě jeden autorský sen. „Já jsem měl nádherný sen o tom, že napíšu pornoscénář. Ale opravdu kvalitní. Poetický, literární, krásný. To byste nespal, co já bych napsal za nádherné věci,“ popisoval v Rozstřelu.

Scénář se prý setkal s velkým zájmem. „Přivítali mě v té branži nadšeně, ale když zjistili, kolik bych za to chtěl, tak mi řekli: Ringo, ty seš pro nás moc drahý. My si to napíšeme sami.“

Vnuk je hudebník z jiného světa, ale je skvělý

Hudbě se dnes už aktivně nevěnuje, zato sleduje svou rodinu. „Vnuk Matěj si říká MAT213, má plné sály, je dobrý, ale říkám mu: drž se rodového jména, chlape, tvůj dědeček je slavný! Jeho styl je sice úplně jiný, ale uznávám, že i když je to hudba z jiného světa, má to sílu.“

Rád ale vzpomíná i na své zlaté časy v hudbě. „Rád jsem psal třeba pro Karla Gotta. Když mi třikrát vrátil text, tak jsem ho bez řečí přepisoval. On byl jediný, kterému jsem to toleroval.“ Nejvíce mu utkvěl v paměti Gottův Nápoj lásky číslo 10. „Tam jsem nic neopravoval. Ten sedl hned. To i Karel Svoboda hned schválil.“

Zmínil i spolupráci s Pražským výběrem. „Kocáb s Pavlíčkem seděli u mě v ateliéru. Já byl tehdy o level výš, ale rychle jsem poznal, jaký jsou to frajeři. Říkal jsem jim: uděláme úplně jiný texty, ale dneska už jsou jinde. Já jsem dneska hlavně malíř. To mě živí.“

Na závěr přiznává, že jeho obrazy nemají hranice. „Namaloval jsem i černou hmotu. A prodalo se to. Šestkrát!“ A s úsměvem dodává: „Jeden člověk o mě řekl: je mu už 81 a ještě chodí, to je něco. Tak vidíte. Už to, že chodím, je zázrak,“ uzavřel František Ringo Čech.