V poslední patře domu nedaleko pražského Kongresového centra tvoří Erika Bornová od svých dvaceti let.
„Tátu jsem odsud tak trochu vyštípala. Nějakou dobu jsem tu dokonce bydlela, ale teď už je to pouze pracovní prostor. Není tu ani moc místa na sezení,“ rozhlíží se po místnosti výtvarnice, jejíž poslední velká výstava Šílenství je stráž noci v Colloredo-Mansfeldském paláci skončila před rokem.
Jak se vám na AVU studovalo s příjmením Bornová?
Tím, že jsem se snažila dělat věci od začátku úplně jinak než táta, nebylo to úplně nepříjemné. Čas od času se někdo přišel podívat, protože ho prostě zajímalo, co dělám. Víc nikdo neřešil.