Expozice s názvem Tak pravil LaChapelle mapuje fotografovu tvorbu od černobílých počátků z osmdesátých let až po jeho nejnovější tvorbu, ve které se od komerce a lifestylu vrací opět k umění.
Nechybí tu jeho rané akty ve stylu Leni Riefenstahlové, první skromné černobílé portréty hvězd ani ty barevné, jež provokují nejen stylizací směřující k pornografii nebo násilí, ale také kritikou společnosti, jíž tyto celebrity vládnou. Dominantou jsou velkoformátové pompézní obrazy inspirované klasickými uměleckými díly – například Poslední večeří Leonarda da Vinciho – jimiž se fotograf obrací k vlastní realitě.
LaChapellovy snímky |
A i když LaChapellovy parafráze balancují na hranici kýče a někdy jsou až průzračně prostoduché a laciné, fungují výborně. Na nic si totiž nehrají, jsou jako krásné cetky z kočičího zlata.
LaChapelle nemá rád umění, které je jen (jak sám říká) "pomrkáváním na pár zasvěcených". Jeho cílem je, aby mu všichni rozuměli a to se mu daří. Jeho kritické rýpance i apokalyptické vize jsou jasné každému, a to napříč celou zeměkoulí. Navíc okouzlují smyslem pro humor.
LaChapellovy fotky totiž navzdory krvi, nahotě a vizuální brutalitě, která estetické cítění diváka opravdu nešetří, rozesmějí a baví svou hravostí – významovou i tou formální.
Fotografie s názvem Amanda Lepore: Závislá na diamantech (1997)
Trochu jinou polohu autora odhalují inscenované momentky ze série Americké vzpomínky z let 2006 a 2007, které jsou nakonec na výstavě tím nejbrutálnějším. Svou zvláštní atmosférou těžko popsatelného hnusu vzdáleně připomínají snímky fotografky Nan Goldin, ovšem s tím rozdílem, že aktéry nejsou homosexuálové nebo postavy z kabaretů, ale úplně obyčejní Američané.
A o to víc působí.
Tak pravil LaChapelle
Galerie Rudolfinum. Vstupné: 130 a 80 Kč.
Otevírací doba: 10 – 18 hod. (úterý - středa, pátek - neděle), 10–20 hod. (čtvrtek). Zavřeno je pouze v pondělí.
Hodnocení MF DNES: 80 %
