Jak vypadá legendární fotoreportér v akci? Ani ho nepoznáte od ostatních lidí v davu. Hubený muž v dlouhém baloňáku, jaké se v padesátých letech nosily. Žádný obrovský fotoaparát na krku. Jen malá leica, kterou nepozorovaně svírá v dlani. Pak ho něco zaujme, zvedá leicu k očím, a jako by začal tančit. Zvedá se na špičky. Dělá rychlé úkroky do stran, naklání se... trvá to však jen pár vteřin, pak zase splyne s okolím.
Dokumentární filmové záběry zachycující jednoho z největších světových fotografů při práci jsou součástí velkolepé retrospektivní výstavy, kterou k desátému výročí úmrtí Henriho Cartier-Bressona (1908-2004) připravili v pařížském Centre Pompidou.
Jiný pohled
Kurátor výstavy Clément Chéroux se snaží o nový pohled na slavného fotografa, známého jako "mistr rozhodujících okamžiků". "Dosud byly k Bressonovu dílu zažité dva přístupy. Jeden akcentoval jeho fotografie z 30. let a zaměřoval se na fotografův přínos z pohledu dějin výtvarného umění," uvádí Chéroux. Druhý pohled podle něj vyzdvihuje spíše poválečnou žurnalistickou práci, spojenou s agenturou Magnum, kterou Cartier-Bresson spoluzakládal. Tento proud na něj pohlíží více jako na fotografa a fotožurnalistu.
Fotograf Henri Cartier-Bresson
Kurátor výstavy se pokusil jít dál. Hledá nové souvislosti, snaží se ilustrovat všechny vlivy, které formovaly jednotlivé etapy Bressonovy tvorby. Pokouší se vysvětlit, jak z člověka, který se měl stát dědicem otcovy továrny, vyrostl světově uznávaný umělec. A ukazuje, jak se vyvíjel jeho jedinečný styl.
Expozice vypráví příběh. Jsou zde Bressonovy kresby z chlapeckých let i jeho první fotky, pořízené na skautském táboře. Můžete sledovat, jak syn francouzského průmyslníka nechtěl jít v otcových šlépějích a nakonec se s jeho podporou zapsal na malířskou akademii, kterou založil André Lhote. Vystaveny jsou i působivé Bressonovy malby z tohoto období. Dril u Lhoteho s velkým důrazem na kompozici se však Bressonovi také nelíbil. "Jsem založením anarchista," vysvětloval později v rozhovorech.
A tak opět utíkal od studia. Tentokrát do kaváren, k debatám s Andrém Bretonem a dalšími surrealisty. Jak se později ukázalo, Lhoteho škola i pohled surrealistů na výtvarné umění se staly stěžejním základem Bressonových perfektně komponovaných záběrů. Vliv se projevil už na jeho raných snímcích z Afriky, kam odjel opět s otcovou podporou. Vliv surrealismu na fotografovu tvorbu kurátor také pečlivě ukazuje na fotografiích.
Výstava pak zachycuje Bressonovy fotožurnalistické začátky v komunistických časopisech. Je zajímavé sledovat, jak se k jeho snímkům přistupovalo. Cartier-Bresson odmítal výřezy ze svých fotek. Ctil dokonalou kompozici a zásadu, že vše, co je na filmovém políčku, má být i na výsledné fotografii. Dnes by se jeho fotku nikdo rozumný neodvážil oříznout. Ve 30. letech to však dělali běžně, dokonce mu někdy vystřihli kus vyfotografované postavy a přilepili ji přes jinou fotku. Kurátor to dokládá příklady. Ukáže dobovou zvětšeninu i to, jak s ní naložili v novinách.
Expozice mapuje i méně známé období, kdy Bresson působil jako asistent filmového režiséra Jeana Renoira. Na velkoplošných plátnech je vidět i v některých epizodních rolích - třeba jako mladý kněz, který se až příliš zálibně ohlíží po koketní dívce.
Návrat ke kresbě
Příběh pokračuje obdobím 2. světové války (Bresson sloužil u armády, padl do zajetí, ze kterého utekl) i poválečnou dobou, kdy založil agenturu Magnum. Ta zásobovala skvělými snímky nejprestižnější světové noviny a časopisy. Před očima defilují desítky geniálních fotografií. Afričtí dělníci, mexické prostitutky, chlapík přeskakující kaluž u pařížského nádraží, lidé oplakávající Gándhího, kubánský diktátor Fidel Castro... Snímky popisující běžné starosti i povýšenost moci.
Na konci šedesátých let odešel Bresson z vedení agentury a z té doby je také snímek doprovázející tento text, na něm jsou nohy fotografky Martine Franck (v roce 1970 se s ní oženil).
Závěr výstavy ukazuje, jak se stárnoucí fotograf vracel ke kořenům. Opět probleskují motivy ze "surrealistického období". Nakonec přestal fotit, leicu nahradil tužkou a vrátil se ke kresbě. Závěr expozice ovládají autoportréty starého muže, který se zapsal do historie.
Největší bressonovská retrospektiva za posledních deset let končí 9. června
