Většina z nich se řadí mezi laureáty či finalisty prestižní ceny Jindřicha Chalupeckého, udělované výtvarníkům do 35 let. A tak se tu setkávají například "malíř nočních můr" Josef Bolf, "sociální umělkyně" Kateřina Šedá, "Dj’s Indie music" Jakub Hošek, "hravá" Eva Koťátková či "post-strukturalista" Ján Mančuška.
Jejich nové práce v mnoha případech vznikly přímo pro bienále. O charakteru přehlídky děl českých tvůrců vypovídá i skutečnost, že jejím autorem není historik umění ani "umělec - výstavkář", nýbrž filozof působící na Akademii věd Karel Císař.
Výtvarné umění u Zvonu tak leckde překračuje vlastní rámec v jeho klasickém pojetí a přiklání se ke konceptuální tendenci vycházející z (často utopické) myšlenky. Myšlenkový základ si propůjčuje jinde, například v architektuře (Barbora Klímová, Evžen Šimera), módě (Ludmila Smejkalová), sociologii (Kateřina Šedá) či politologii a lingvistice (Zbyněk Baladrán).
Zásluhu na příznivém hodnocení mají kromě dobré úrovně prací také členité prostory poskytující umělcům samostatný "chlívek", takže jejich díla lépe vyznívají.
Utopie soudržnosti
V otevřeném atriu galerie pověsil Matěj Smetana na prádelní šňůru vlajky planety Země, jak je navrhli autoři vědeckofantastické literatury, vůdci náboženských sekt a jiní, kteří věří, že Země by měla mít planetární vlajku pro případ, že by navázala kontakt s mimozemskými civilizacemi. Vlajka tu tak dostává jiný charakter - jednotlivé země nerozděluje, nýbrž spojuje v jedno.
V prvním a druhém patře před vstupem do galerie Jesper Alvaer nenápadně upozorňuje návštěvníky, že vstoupí-li do galerie, stávají se její součástí. Umělcovo upozornění, nerozeznatelné od běžné galerijní grafiky, připomíná slova Marcela Duchampa, který kdysi řekl: "Umění je založeno na dvou pólech, jeden tvoří umělec a druhý divák."
Výstavu v galerii u Zvonu zahajuje loňská vítězka Chalupeckého ceny Eva Koťátková, která nechává návštěvníky vstupovat do galerie skrze dřevěný koridor. V následujícím sále se pak zamýšlí nad tématem pastí a pastiček. Ačkoli ne vždy jsou její tvůrčí myšlenky čitelné, instalace prací působí dokonale.
Další zajímavá ženská autorka, Ludmila Smejkalová, z několika sítotiskových pláten poskládala paravan a své náměty s ženskou sexualitou přenesla z "paravanu" na minišaty a sukně zavěšené na ramínku.
Práci s prostorem zajímavě prezentuje Evžen Šimera, který ve svém projektu Transformace světla reaguje na prostor gotické kaple. Světelný černý obelisk s prořezaným gotickým vzorem nechává napájet solárními panely, jež umístil na střechu domu u Zvonu. Obelisk je aluzí na novodobou podobu gotické vitráže.
Také Josef Bolf na bienále boduje - věrný estetice duševních temnot se poprvé představuje loutkovým filmem. Novým médiem tak uchopuje svá témata strachu a samoty, umocněná zneklidňující hudbou.
Nejuceleněji působí projekt Kateřiny Šedé nazvaný Furt dokola, který autorka za doprovodu šedesáti obyvatel Líšně představila u příležitosti letošního berlínského bienále. Prostřednictvím jednoduchých kreseb, vystřihovaných siluet, audio a videozáznamů živých akcí s obyvateli Líšně zkoumá možnosti překonávání bariér mezi lidmi. Šedé se daří proměňovat myšlenkovou utopii ve scény z každodenního života a každodennost vnímat jako bezedný rendlík inspirace.
6. bienále mladého umění Zvon 2008
Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1, kurátor Karel Císař. Výstava trvá do 21. září, www.ghmp.cz
Hodnocení: 80 %
