S jakými pocity vnímá někdejší válečný fotograf válku na Ukrajině?
Vždycky jsem se považoval spíš za humanitárního fotografa, víc než válku samotnou jsem mapoval její kruté důsledky. Dopad na lidi. A ten je a bude na Ukrajině obrovský. Cítím z toho všeho veliký smutek, tím spíš, že Ukrajinu dobře znám. Nejmíň desetkrát jsem byl třeba v Černobylu. Naposledy před dvěma roky.
Kdy poprvé?
Poprvé jsem se tam zastavil v roce 1996 na cestě do Mongolska, kam jsem vzal svého nejstaršího syna. V Ulánbátaru jsme fotili bezprizorné děti, které žily v kanále.
Obyvatele východní Evropy ta totalitní zkušenost hodně poznamenala. A někteří jsou vygumovaní dodnes.