Když jsem pár lidem doporučoval Vaši výstavu, jméno Lachman neznali, ale na Samorost a Machinarium reagovali okamžitě. Jaké máte na výstavu ohlasy?
Veřejnost mě asi zná hodně ve spojitosti s počítačovými hrami. Amanita design, jímž jsem členem má jméno. Nicméně jsem vystudoval Akademii výtvarných umění a střední Výtvarnou školu Václava Hollara. Pak kromě počítačových her dělám i takzvané volné umění.
Ono to možná souvisí s tím, že grafik nebo herní designér nezní tak slovutně jako umělec. Byť i hry se dostávají do povědomí jako umělecká disciplína, ne?
Určitě. Ještě před pár lety se řešila otázka, dali jsou počítačové hry umění. Dneska už se nepokládá. Hry jsou umělecká forma vyjádření stejně jako se jí stal kdysi například film. Navíc je interaktivní. Dodal bych, že to více platí pro indie scénu, kde je přesah do uměleckých projektů větší než u mainstreamu.
Myslíte, že je nezávislá scéna oproti obřím herním studiům kreativnější?A: Asi jo. Autor má větší uměleckou svobodu a nemusí za každou cenu následovat trendy. Je to experimentálnější prostor.
Čí tvorba vás ovlivnila? Jak se z vás stal kreativec?A: Kreslil jsem od mala. Obvykle to souviselo s industriální nebo robotickou tematikou. Mechanické hračky mě fascinovaly. Oslovila mě i destrukce a zánik věcí, které jsou nevyhnutelnou součástí světa. Cítil jsem potřebu se k tomu vyjádřit a jinak než vizuálním jazykem jsem to neuměl. Inspiraci beru všude, včetně několika staletí historie výtvarného umění . Baví mě renesanční umění, krajinomalba holandských mistrů, ale i romantické umění. Inspirací je pro mě i film a počítačové hry. Fascinuje mě příroda. Ta mě inspiruje asi nejvíc. Příroda a stroje...respektive industriální svět.
Ve své tvorbě kombinujete právě přírodní motivy s technologiemi. Proč?
Vždy jsme shledával, že stroj je svým způsobem okopírovaný živočich. Vezměte si bagr – písty u ramena fungují stejně jako biceps a triceps na paži. Stroje kolem nás se inspirují přírodou. Hadička, která vede olej nebo nějakou tekutinu mi přijde jako žíla, kterou putuje životodárná tekutina….nebo míza ve stromu. Principy jsou podobné. Někdo může brát technologii a přírodu jako souboj, soupeření. Já to tak ale nevnímám. Naopak chci tyhle dvě věci skloubit a ukázat propojení mezi živým a neživým. Drátky u strojů jsou anorganické, ale vycházejí z organičnosti. Baví mne diváka mystifikovat, aby tápal mezi organickou vlnovkou a industriální hadicí.
Vaše obrazy jsou mnohdy zasazeny do české krajiny, případně jsou stroje označkovány tuzemskými firmami. Máte vztah i k českému průmyslu?
Pokud máte na mysli Explosii nebo Synthesii, tak to v podstatě byly zakázky. Tehdy mne poptalo studio Maxx a pro Synthesii jsem vytvořil jeden list fiktivní reklamy pro kalendář k osmdesáti letům výročí společnosti. Explosia zase použila moji figuru Explobotky jako svého maskota a má na něj i práva. No a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze v roce 2016 vydalo publikaci DESIGN V ČESKÝCH ZEMÍCH 1900–2000 o českém designu, kam jsem na obálku umístil Mechoboty označené logem ČKD, což byla společnost která byla ve dvacátém století hodně vidět.
Chaos, vesmír a erotika. Mánes vystavuje dílo malíře Vladimíra Kopeckého |
Jak vzniká takový Lachmanův typický obraz? Jaký máte postup?
Pokud mluvíme o počítačových dílech, mám dva postupy. Jeden je, že námět nakreslím tužkou, následně ho nascanuju do počítače, kde ho postprodukuji pomocí fotek, texturováním a malbou v daném softwaru. Výsledek lze vytisknout – jak vidíte na výstavě. No a ten druhý je přímo vytvořený v počítači. Většinou je to například montáž fotek společně s digitální malbou. Ten je náročnější. Ještě bych chtěl upozornit, že s Amanita Design jsem dělal na Samorostu 3, nikoli na celé sáze. Samorost 3 je právě malovaný kompletně v počítači, kdežto Machinarium je celé kreslené tužkou a následně skenované do počítače.
Výstava ve Ville Pellé nese podnázev Svět postapokalyptického romantika Adolfa Lachmana, lze to chápat i jako zdvižený prst, jako ukazatel zkázy, která nám hrozí?
Řekl bych, že tato společenské témata spíše jemně nabourávám. Je to vidět i na té výstavě. Osobně z ničeho strach nemám. Jsem mírumilovný člověk, který se snaží nabízet možnost jak svět pozorovat z mého pohledu. Je na divákovi, aby si vybral, jak to vnímá. Osobně nic nesoudím ani nehodnotím. Je to hra, fikce, symbiotická rovina něčeho nového.
