Kniha o téměř 500 stránkách poprvé v ucelené podobě mapuje všechna významnější díla českých architektů, volně ohraničená polovinou 50. a 70. let; díla, která byla realizována, i ta, jež zůstala jen v podobě skici nebo projektu, ale která vždy věrně ilustrují výjimečnost ducha doby.
"Tím, že autoři ukazují společenské, duchovní i kulturní pozadí tohoto období, je učí číst architekturu," říká šéfredaktor redakce technické literatury nakladatelství Grada Radomír Matulík. "V případě této knihy je to tím důležitější, čím kontroverzněji mohou být některé stavby z tohoto období přijímány. Stačí jmenovat první panelová sídliště, karlovarský Thermal, řadu obchodních domů Prior nebo robustní kulturní centra."
Sídliště ohyzdná i krásná
|
Ševčíkova a Benešova publikace nezastírá ambivalenci v přístupu k sídlištím a představuje hned několik těch pozoruhodnějších. Sídliště z přelomu padesátých a šedesátých let reprezentují zejména Lesná v Brně (1962–1966, F. Zounek, V. Rudiš, J. Veselý, M. Dufek ad.), sídliště Sítná na Kladně (1961–1987, V. Hilský, O. Jurenka, J. Náhlík), Králův Háj v Liberci (J. Vacek, 1962) nebo též sídliště Novodvorská na Praze 4 (1962–1967, A. Bořkovec, V. Ježek) s množstvím plastik a umění ve veřejném prostoru. Čtenáři se dostane detailní informace taktéž o kontroverzních (staro)nových dominantách městských panoramat, jako jsou bytový mezonetový dům v Chomutově, co do rozměrů kolos v panoramatu města (realizace: 1969–1975, R. Berger) nebo jedinečný obloukový obytný dům ve Wolkerově ulici v Liberci (1968–1972, J. Vacek). Četné kritické názory na tyto realizace, hraničící nezřídka s mýty, ukazuje v dalším kontextu na stránkách publikace například respektovaný architekt Ladislav Lábus: "Hodnota sídlišť a paneláků je v jejich pravdivosti, v pro nás zatím nesnesitelné opravdovosti reflexe své doby. Z tohoto hlediska jsou pro mne opravdovější, a tudíž často krásnější než některé současné realizace bytových staveb."
Vydání nové publikace navazuje na zakončení pražské a otevření brněnské části výstavy Bruselský sen, připomínající československou účast na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Právě československý pavilon a restaurace autorů F. Cubra, J. Hrubého a Z. Pokorného jsou vnímány jako symbol návratu k moderní architektuře a milníky tvůrčího kvasu další dekády.
Autoři nové knihy toto období v české architektuře pomyslně uzavírají mimo jiné pavilonem na světové výstavě v Ósace (1970). Československá prezentace na Expo 58 předurčila symbiotický vztah a duch spolupráce mezi architekturou a uměleckými řemesly a architekturou a výtvarným uměním. To je první důvod, proč je architektura 60. let zpětně považována za silnou a hodnou pozornosti.
"Za druhé, v šedesátých letech se po mezihře socialistického realismu vrátila do Československa moderní architektura. A za třetí, šedesátá léta představují na svém malém časovém úseku pozoruhodně bohatě strukturované výsledky architektonických aktivit. Na Západě i v Československu se hledaly nové cesty," doplňuje historik a teoretik architektury Oldřich Ševčík.
Kniha vychází shodou okolností v době, kdy se stavby šedesátých let stávají jak objektem zájmu památkové péče, tak i překvapivých demoličních výměrů. A možná až při listování touto publikací mnohý čtenář dospěje k tomu, jak významně architektura 60. let ovlivnila podobu českých a moravských měst a jak se od té doby proměnil vztah společnosti k těmto dílům.
