Středa 22. ledna 2020, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 22. ledna 2020 Slavomír

Ženy alkoholiků žijí v pekle, říká Janouchová

  1:00aktualizováno  1:00
Kateřina Janouchová, dcera známých českých emigrantů Františka Janoucha a Ady Kolmanové, vydala nejprve ve Švédsku a nyní česky román Nejbližší o vztahu s člověkem závislým na alkoholu a na drogách.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Napsala ho, když se manžel a otec jejích čtyř dětí závislosti zbavil. Knihy se ve Švédsku prodalo více než 350 tisíc výtisků, dočkala se i finského, norského a dánského vydání.

V deseti letech jste s rodiči emigrovala do Švédska. Jak vzpomínáte na dobu strávenou v Praze?
Vzpomínám téměř každý den. Jsem přesvědčená, že moje šťastné dětství mi dalo sílu, abych mohla v budoucnu něco dokázat, odvahu napsat tento příběh. Nebojím se provokace, vždy říkám, co si myslím. I když s léty se trochu uklidňuji.

Ale píšete, že stesk po ztracené zemi ovlivnil váš citový život, výběr partnerů...
Mám ráda muže, kteří ukonejší malou holčičku, již mám v sobě a jež nikdy nevyroste. Když se vracím do Česka, je mi najednou deset, čas se zastavil. Byla jsem teď v naší ulici a jako bych otevřela dvířka do dětství, ta pavlač, dvůr i samoobsluha na rohu jsou stále stejné. Je to magické. Myslím, že když člověk žije v jedné zemi, v níž se vše mění a on roste, necítí takové kouzlo při návratu do starého domu, jako cítím já.

Román Nejbližší jste napsala teprve v okamžiku, kdy to největší zoufalství odeznělo.
Ženy, které jsou v tom pekle, nemohou psát romány, protože ztrácejí samy sebe a nemají sílu. Jedinou sílu upírají k tomu, aby přežily den, poskytly dětem, co potřebují. To, že jsem napsala román, ukazuje, že jsem se víceméně vyléčila, protože jsem najednou mohla začít myslet na věci, které se týkají mě.

Jak reagoval váš manžel, když jste začala psát?
Obával se, že knížka bude trpká, plná msty a nenávisti, ale když ji přečetl, řekl, že je velmi pravdivá a dává hodně naděje. Ostatně, i kdyby se mu nelíbila, stejně bych si do psaní nenechala mluvit.

Vy sama jste neměla strach, že se vydáte knížkou hodně všanc?
Dostala jsem jen dobré reakce, tolik vděčných dopisů, že mám pocit, že kdybych pomohla jen jedinému člověku, je to cenné. Záměrně jsem volila krátké věty a jednoduchý jazyk, nechtěla jsem, aby mezi mnou a čtenářem byla nějaká překážka, aby komplikovaná literární řeč neodradila ty, kteří knížku potřebují. Ale vím, že ji čtou i ti, kteří problém s alkoholem nemají. Jedna známá v ní poznávala své rodinné konflikty; děti alkoholiků, od nichž mi přišlo hodně dopisů, zase pocit, jak v noci ležíte a čekáte, až váš blízký přijde domů. Takhle ležely a čekaly, až přijde domů táta. To mě zaujalo, protože na ně jsem vůbec nemyslela.

O čem píšete teď?
Román o tom, jak jsme přijeli do Švédska. Tehdy, v 70. letech, švédská sociální péče posílala děti emigrantů do švédských rodin. Ještě jsem ani nezačala psát, příběh nosím v hlavě a uvidím, co vše se do něj vejde. Možná i zážitky z dětství v Praze, vzpomínky na babičku, emigraci, ruskou okupaci. Byly mi čtyři roky, když do Prahy vjely ruské tanky. Ležela jsem u táty na kolenou, pod projíždějícími tanky se otřásal celý dům, hřmělo to, do oken padala světla a já se bála. Máma mi koupila na útěku malinkého růžového pejska v hračkářství u Strašnic. To byl okupační pejsek. Dnes je úplně roztrhaný, šedivý, ale mám ho jako vzpomínku. Chtěla bych psát z perspektivy dítěte, ale také o tom, co znamená ztratit zem, když je vám deset. To je asi jeden z nejcitlivějších věků, jste v rozlomu mezi dětstvím a mládím – stále dítě, ale už hodně věcem rozumíte, nepatříte do žádného světa.

Nedávno vyšly česky vzpomínky vašeho dědečka Arnošta Kolmana. Jak na vás působily?
Jsou z mužského pohledu, je v nich hodně politiky, vědy. Mě zajímá ženský svět. Moje babička se narodila na Ukrajině jako nejmladší dcera pradleny, měla šest sourozenců. Byla v útlém věku, když  jí zahynul otec, vyrůstala v dětském domově, což ji zachránilo, jinak by asi umřela hlady. Zajímá mě, o čem přemýšlela pradlena Lia, když klečela na kolenou a prala v ledové vodě, čeho se bála, co přála svým dětem, jaké měla rodinné konflikty. Myslím na ni a říkám si, co je proti tomu můj osud? Žiju v přepychu, mohla jsem se o sebe postarat, jsem mladá a silná. Vždycky v tom nacházím útěchu.

Chybějí vám ženské literární hrdinky?
Máme hodně mužů, kteří nám vyprávějí o svých plánech a ambicích, což je honosné a hezké. Ale současně s těmi mužskými ambicemi existovaly ženské problémy, o kterých se mlčí. Možná proto jsem v dětství tak milovala Babičku Boženy Němcové.

  • Nejčtenější

RECENZE: Srdcová královna ví, jaké dovedou být ženy herečky a bestie

Počínaje Absolventem a konče Ženami v pokušení se už vyprávěl mnohokrát, totiž románek zralé dámy s mladíčkem. Jenže...

Premium

Je z ní druhá Greta. Z Emmy Watsonové se stala ekologická aktivistka

Filmová čarodějka to dopracovala k důležitým proslovům a boji za ženská práva. Co všechno už má Emma Watsonová vlastně...

Hudební kalendář 2020: jaké největší zahraniční hvězdy letos přijedou?

Česká republika už se stala důležitou zastávkou zahraničních hudebních hvězd. V roce 2020 přijedou i ty, které ji dosud...

RECENZE: Tupí a tupější se snaží přesvědčit, že komedie nemusí mít humor

Režisér a producent Miloslav Šmídmajer uvedl premiéru svého Případu mrtvého nebožtíka tradiční populistickou frází, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

TELEVIZNÍ CENY: Bez vědomí, nebo Klec? Vyberte film či minisérii roku

Na portálu iDNES.cz pokračuje pátý ročník televizních cen. Čtenáři vyberou postupně nejlepší český i zahraniční seriál,...

Premium

Vážné nemoci nepadají z nebe. Ničí nás stres, shodují se psycholog i psychiatr

Lidské tělo má něco jako vnitřní baterku. Když dlouho jedete na rezervy, vypne se imunitní systém a­ organismus to...

Premium

Elitní trenér o zákulisí MMA, drogách, penězích i zženštilé společnosti

Pod jeho vedením vyrostl český šampion Martínek, o něhož projevila zájem slavná organizace UFC. Pro boj v kleci...

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

  • Další z rubriky

Zemřel Roger Scruton, britský filozof s vazbami na Česko

Po těžké nemoci v neděli zemřel konzervativní britský filozof, spisovatel a politolog Sir Roger Scruton. Bylo mu 75...

RECENZE: Pozvání k ohni, co nepálí. Autorka se inspirovala Nabokovem

Mladá americká spisovatelka ze Seattlu se slabostí pro komiksy sepsala uvěřitelný a hlavně poutavý román o aféře...

RECENZE: V srpnu 1968 zmizel. První terapie řeší trauma české emigrantky

Knihovnice Gail Mayová, která si už v útlém mládí čítala Freudovy spisy, chce být psychoterapeutkou. V rámci...

RECENZE: Hasil si to znovu přes kopečky a na rodinu přivolal peklo

Zemřel sice loni v polovině listopadu ve svých pětadevadesáti letech, ale jeho odkaz žije. I takhle pateticky se dá...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz