Ženy alkoholiků žijí v pekle, říká Janouchová

  1:00aktualizováno  1:00
Kateřina Janouchová, dcera známých českých emigrantů Františka Janoucha a Ady Kolmanové, vydala nejprve ve Švédsku a nyní česky román Nejbližší o vztahu s člověkem závislým na alkoholu a na drogách.
knihy, literatura - ilustrační foto

knihy, literatura - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Napsala ho, když se manžel a otec jejích čtyř dětí závislosti zbavil. Knihy se ve Švédsku prodalo více než 350 tisíc výtisků, dočkala se i finského, norského a dánského vydání.

V deseti letech jste s rodiči emigrovala do Švédska. Jak vzpomínáte na dobu strávenou v Praze?
Vzpomínám téměř každý den. Jsem přesvědčená, že moje šťastné dětství mi dalo sílu, abych mohla v budoucnu něco dokázat, odvahu napsat tento příběh. Nebojím se provokace, vždy říkám, co si myslím. I když s léty se trochu uklidňuji.

Ale píšete, že stesk po ztracené zemi ovlivnil váš citový život, výběr partnerů...
Mám ráda muže, kteří ukonejší malou holčičku, již mám v sobě a jež nikdy nevyroste. Když se vracím do Česka, je mi najednou deset, čas se zastavil. Byla jsem teď v naší ulici a jako bych otevřela dvířka do dětství, ta pavlač, dvůr i samoobsluha na rohu jsou stále stejné. Je to magické. Myslím, že když člověk žije v jedné zemi, v níž se vše mění a on roste, necítí takové kouzlo při návratu do starého domu, jako cítím já.

Román Nejbližší jste napsala teprve v okamžiku, kdy to největší zoufalství odeznělo.
Ženy, které jsou v tom pekle, nemohou psát romány, protože ztrácejí samy sebe a nemají sílu. Jedinou sílu upírají k tomu, aby přežily den, poskytly dětem, co potřebují. To, že jsem napsala román, ukazuje, že jsem se víceméně vyléčila, protože jsem najednou mohla začít myslet na věci, které se týkají mě.

Jak reagoval váš manžel, když jste začala psát?
Obával se, že knížka bude trpká, plná msty a nenávisti, ale když ji přečetl, řekl, že je velmi pravdivá a dává hodně naděje. Ostatně, i kdyby se mu nelíbila, stejně bych si do psaní nenechala mluvit.

Vy sama jste neměla strach, že se vydáte knížkou hodně všanc?
Dostala jsem jen dobré reakce, tolik vděčných dopisů, že mám pocit, že kdybych pomohla jen jedinému člověku, je to cenné. Záměrně jsem volila krátké věty a jednoduchý jazyk, nechtěla jsem, aby mezi mnou a čtenářem byla nějaká překážka, aby komplikovaná literární řeč neodradila ty, kteří knížku potřebují. Ale vím, že ji čtou i ti, kteří problém s alkoholem nemají. Jedna známá v ní poznávala své rodinné konflikty; děti alkoholiků, od nichž mi přišlo hodně dopisů, zase pocit, jak v noci ležíte a čekáte, až váš blízký přijde domů. Takhle ležely a čekaly, až přijde domů táta. To mě zaujalo, protože na ně jsem vůbec nemyslela.

O čem píšete teď?
Román o tom, jak jsme přijeli do Švédska. Tehdy, v 70. letech, švédská sociální péče posílala děti emigrantů do švédských rodin. Ještě jsem ani nezačala psát, příběh nosím v hlavě a uvidím, co vše se do něj vejde. Možná i zážitky z dětství v Praze, vzpomínky na babičku, emigraci, ruskou okupaci. Byly mi čtyři roky, když do Prahy vjely ruské tanky. Ležela jsem u táty na kolenou, pod projíždějícími tanky se otřásal celý dům, hřmělo to, do oken padala světla a já se bála. Máma mi koupila na útěku malinkého růžového pejska v hračkářství u Strašnic. To byl okupační pejsek. Dnes je úplně roztrhaný, šedivý, ale mám ho jako vzpomínku. Chtěla bych psát z perspektivy dítěte, ale také o tom, co znamená ztratit zem, když je vám deset. To je asi jeden z nejcitlivějších věků, jste v rozlomu mezi dětstvím a mládím – stále dítě, ale už hodně věcem rozumíte, nepatříte do žádného světa.

Nedávno vyšly česky vzpomínky vašeho dědečka Arnošta Kolmana. Jak na vás působily?
Jsou z mužského pohledu, je v nich hodně politiky, vědy. Mě zajímá ženský svět. Moje babička se narodila na Ukrajině jako nejmladší dcera pradleny, měla šest sourozenců. Byla v útlém věku, když  jí zahynul otec, vyrůstala v dětském domově, což ji zachránilo, jinak by asi umřela hlady. Zajímá mě, o čem přemýšlela pradlena Lia, když klečela na kolenou a prala v ledové vodě, čeho se bála, co přála svým dětem, jaké měla rodinné konflikty. Myslím na ni a říkám si, co je proti tomu můj osud? Žiju v přepychu, mohla jsem se o sebe postarat, jsem mladá a silná. Vždycky v tom nacházím útěchu.

Chybějí vám ženské literární hrdinky?
Máme hodně mužů, kteří nám vyprávějí o svých plánech a ambicích, což je honosné a hezké. Ale současně s těmi mužskými ambicemi existovaly ženské problémy, o kterých se mlčí. Možná proto jsem v dětství tak milovala Babičku Boženy Němcové.

Mohlo by vás zajímat

24. 2. se uskuteční 91. ročník předávání filmových cen v Los Angeles
23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Boris Rösner mi radil, ať Ulici beru, vzpomíná Martin Hofmann z Mostu!

Martin Hofmann v seriálu Most! (2019)

Zatímco se všude mluví o seriálu Most!, sedáme si spolu v šatně pražského Divadla v Celetné. Před pěti minutami...

Českou stopu v Teorii velkého třesku podporuje představitelka Amy

Mayim Bialik jako Amy Farrah Fowler v seriálu Teorie velkého třesku

V americkém seriálu Teorie velkého třesku, jehož závěrečnou řadu nyní vysílá Prima Cool, se občas objevují odkazy k...

KOMENTÁŘ: Záhadná postava. Velice spokojený televizní divák

Ze seriálu Most!

Patří do rodiny nadpřirozených bytostí z novodobých pohádek. Na rozdíl od početné armády reptalů ho nikdy nikdo...

RECENZE: Jaromír Hanzlík si napsal telenovelu Léto s gentlemanem

Trailer k filmu Léto s gentlemanem

Na svatého Valentýna utrpěla kina srážku s telenovelou. Kdyby v titulcích filmu stálo Rosamunde Pilcherová a běžel na...

Filmový Freddie Mercury je hit „zbytku světa“, rekordy neláme

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

V Česku i na Slovensku ovládl loni návštěvnost kin. Jak si Bohemian Rhapsody, životopis Freddieho Mercuryho ze skupiny...

Další z rubriky

RECENZE: Vraždí se tradičně i neobvykle, ale napříč Evropou důmyslně

Obal českého vydání knihy Zemřít dvakrát

Nakladatelství Moba zásobuje čtenáře zajímavými a napínavými kriminálními příběhy. Takové jsou i tři následující...

RECENZE: Přichází Žár. Román o tragédii spíše chladí

Sauna (ilustrační foto)

Lidská soutěživost a potřeba překonávat se nezná hranic. Důkazem toho bylo historicky poslední a tragické finále...

RECENZE: Když David Bowie slouží jen jako marketingové lákadlo

Spisovatel Jean Michel Guenassia

O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky píše spisovatel Jean-Michel Guenassia.

Schöneck je rájem pro děti i dospělé
Schöneck je rájem pro děti i dospělé

Přemýšlíte, kde prožít zimní dovolenou s dětmi? Máme pro vás báječný tip! Kousek za hranicemi najdete areál nevídaných rozměrů a hlavně s pestrou nabídkou možností zábavy.

Najdete na iDNES.cz