Jedním z těch, kdo ji v nemocnici navštívili, byl i exprezident, dramatik a spisovatel Václav Havel. Oba autoři byli totiž členy takzvané generace Šestatřicátníků, tedy literární skupiny vzniklé v padesátých letech, jež dostala název podle roku narození většiny členů.
Dílo Violy FischerovéPropadání (1957, zadrženo cenzurou) |
Její vstup do literárního světa totiž také nebyl lehký. Dcera filosofa a rektora olomoucké Palackého univerzity Josefa Ludvíka Fischera debutovala teprve před sedmnácti lety, protože v roce 1957 se její sbírka Propadání nehodila tehdejšímu režimu.
Klidnější období zažila v šedesátých letech, kdy začala pracovat pro literární redakci Československého rozhlasu (1963). V roce 1968 emigrovala se svým budoucím mužem Pavlem Buksou do Švýcarska a k absolutoriu slavistiky přidala ještě germanistiku a historii.
Po manželově smrti (1984) se přestěhovala do Německa a později mu věnovala svůj "debut" Zádušní básně za Pavla Buksu. Podruhé se vdala v roce 1987 za spisovatele Josefa Jedličku. Do Prahy se vrátila rok po vzniku samostatného Česka.
Za své dílo bylo několikrát oceněna. V roce 2006 získala prestižní cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti a mládež (Co vyprávěla dlouhá chvíle), v letošním ročníku pak zvítězila v kategorii poezie (Domek na vinici).
