Simmel se narodil 7. dubna 1924 ve Vídni, dětství prožil v Rakousku. Ovšem po jeho obsazení nacisty v roce 1938 Simmelův otec Walter s rodinou emigroval do Anglie. Inspirován právě jím Simmel vystudoval chemii, první povídky ale napsal již v sedmnácti letech.
Po skončení druhé světové války se věnoval překladatelství, živil se také jako novinář. První sbírku povídek Setkání v mlze vydal v roce 1947, románový debut Divím se, že jsem tak veselý jen o dva roky později.
V padesátých letech napsal nebo se spolupodílel na více než dvacítce filmových scénářů. Od nich však "utekl" k populárním románům. "Simmel jistě není žádný velký a vznešený spisovatel, který píše pro věčnost, ale zabývá se tématy, která jsou opravdu životně důležitá," tvrdil o sobě.
Ze Simmelova dílaSni svůj bláhový sen, Tajný chléb, Všechno přiznávám, všechno, Bůh chrání milence, Laska je jen slovo, Aféra Niny B., Nemusí být vždycky kaviár s podtitulem Šíleně odvážná dobrodružství a vybrané kuchařské recepty tajného agenta proti své vůli Thomase Lievena, Svůj kalich hořkosti, S láskou k vlasti nejdál dojdeš, Všichni lidé bratry jsou, Nechte prosím kytky žít, Z čeho jsou utkány sny, Jen vítr to ví, Mějte naději, Ve tmě jsou jen temný stín |
Jedním z textů převedených na filmové plátno je i román Z čeho jsou utkány sny (1971), v němž se Simmel dotýká tematiky pražského jara v roce 1968 a posrpnové emigrace. Autor tehdy jako novinář pobýval v Praze a do knihy vložil příběhy mladého českého chlapce a jeho otce, kteří musejí po srpnu 1968 z Československa uprchnout.
Kvůli popisu srpnových událostí roku 1968 v tomto románu nesměl být Simmel v sedmdesátých a osmdesátých letech
v Československu vydáván.
Bestsellerem se stal až román Nemusí být vždycky kaviár (1960), za přelomové dílo Simmelovy tvorby kritici považují knihu A s klauny přišly slzy (1987), v níž se spisovatel zamýšlí nad možností ovlivnit genetickou výbavu člověka a jejím potenciálním zneužitím.
Za své dílo rodilý Rakušan získal řadu ocenění a vyznamenání. Newyorská společnost Society of Writers Simmelovi v roce 1991 udělila velkou literární cenu Award of Excelence za humanistické poslání jeho děl, od roku 1992 se autor pyšnil i Rakouským čestným křížem pro vědu a umění 1. třídy.
Simmelovy aforismy a citátyZ archivu agentury DPA Kdyby každý člověk na světě udělal jen jednoho dalšího člověka šťastnějším, byl by celý svět šťastný. Kdo nevěří na zázraky, není realista. Psaní mě fascinuje natolik, že kdyby mi ho zakázali, umřel bych na to. V Německu znamená spisovatelský úspěch totéž jako předplatné na špatné kritiky. Mívám příležitostně strach z toho, že po smrti by mohlo všechno pokračovat. Až umřu, tak by měl být, hrome, už taky jednou konec. |
Německá televize ZDF některé Simmelovy romány v poslední době znovu zfilmovala a dosáhla tím vynikajících diváckých úspěchů. Tak vysílání snímku Bůh chrání milence přilákalo loni 5,2 milionu diváků, zfilmovaný A Jimmy šel za duhou dokonce 5,5 milionu.
