Zemřel přední český historik Polišenský

  21:01aktualizováno  21:01
Ve čtvrtek 11. ledna zemřel jeden z nejvýznamnějších moderních českých historiků, profesor obecných dějin Univerzity Karlovy Josef Polišenský. Odešel v něm snad poslední český historik, jehož život a tvorba byly spojeny s vývojem českého dějepisectví převážné části dvacátého století. Život Josefa Polišenského byl životem práce. Důkazem toho jsou stovky publikací knižních a časopisových, stejně jako jeho činnost univerzitního učitele, organizátora vědecké práce, popularizátora historické vědy či publicisty.

V neudolatelné práci mu přitom nezabránila ani ztráta zraku, která poznamenala posledních šest let jeho života. Svého akademického vzdělání nabyl Polišenský ještě v době mezi dvěma světovými válkami, tedy v prostředí mohutného rozmachu české vědy, v otevřeném ovzduší filozofické fakulty tehdejší české pražské univerzity. Již od studentských dob, díky učitelům anglistovi Vilému Mathesiovi a historikům Josefu Šustovi a Karlu Stloukalovi, se Polišenský orientoval jednoznačně evropsky a viděl problematiku českých zemí vždy jen jako součást evropského kulturního celku.

Akademickou dráhu mohl nastoupit - jako asistent pražské filozofické fakulty - až po druhé světové válce, kterou strávil jako učitel na středních školách. Svůj zájem přitom směřoval v první řadě na dějiny zemí západní Evropy v novověku a jejich vztah k zemím českým. Odtud habilitační spis Anglie a Bílá hora (1947) a práce Nizozemská politika a Bílá hora (1958). V roce 1957 byl jmenován profesorem obecných dějin UK, jako externí učitel však působil zároveň na Palackého univerzitě v Olomouci.

V šedesátých letech Polišenský významně vstoupil do tehdy v západním dějepisectví probíhající diskuse o krizi 17. století prací Třicetiletá válka a evropská krize 17. století. Charakterizoval v ní tento konflikt jako střet dvou odlišných politicko-hospodářských systémů. Vedle toho patřila k jeho tématům osobnost Komenského či dějiny rodné Moravy. Přelom šedesátých a sedmdesátých let znamenal sice pro Polišenského odchod z katedry obecných dějin pražské filozofické fakulty, novým působištěm se mu však stalo Středisko iberoamerických studií FF UK, které následující desetiletí vedl a které určovalo podstatnou část jeho následné badatelské činnosti. Český odborný zájem o dějiny a kulturu Latinské Ameriky je tak neodmyslitelně spjat s Polišenského jménem: sem patří pedagogické a organizační vedení Střediska, vydávání periodika Iberoamericana Pragensia, ale především sestavení monumentálních Dějin Latinské Ameriky (1979), jež dodnes představují vzor interdisciplinárně pojaté historické syntézy.

Sedmdesátá a osmdesátá léta však pokračovala ve znamení neuvěřitelné pestrosti témat. Od iberoamerických studií byl jen krok k dějinám českého vystěhovalectví do Nového světa, tématu snad Polišenskému osobně nejmilejšímu. Dalším jeho zájmem byly politické dějiny 19. století (Napoleon a srdce Evropy, Revoluce a kontrarevoluce 1848 v Rakousku), zároveň pokračoval ve studiích komeniologických či ve vydávání učebnicových syntéz.

Všechny Polišenského odborné práce se přitom vyzn ačovaly důrazem na co nejširší dobový kontext a na vztah mezi jedincem a společností jeho doby, stejně tak jako i metodologickou pestrostí, a to i v nelehkých padesátých letech. Polišenský zkrátka zosobňoval v dnešní době krajní specializace vymírající typ historika, totiž historika univerzálního.

Život Josefa Polišenského je svědectvím o českém "krátkém" dvacátém století, o vyrovnání se s nelehkými podmínkami, kterým byla česká věda v jeho průběhu vystavena. Polišenský byl přitom jak doma, tak i v zahraničí vnímán jako záruka vysoké odborné úrovně historické práce, držící krok s progresivními trendy západního dějepisectví. Ačkoliv byl od sedmdesátých let prakticky zbaven pedagogické činnosti, ctí jej velké množství historiků u nás i v zahraničí jako svého učitele, ochotného přijmout každého ve svém vršovickém bytě a napomoci radou či kritikou.

Své poslední semináře na pražské filozofické fakultě, kde mohl po roce 1989 znovu přednášet, nazval příznačně Historikovy ztráty a nálezy. Adeptům historického řemesla se v nich pokoušel nastínit úskalí myšlení a psaní o dějinách. Sám byl historikem mnohem více nálezů než ztrát: jeho způsob života, jeho optimismus a věčně mladická touha po poznání jinou možnost ani nedovolovaly.

Autor:

Mohlo by vás zajímat

24. 2. se uskuteční 91. ročník předávání filmových cen v Los Angeles
23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Boris Rösner mi radil, ať Ulici beru, vzpomíná Martin Hofmann z Mostu!

Martin Hofmann v seriálu Most! (2019)

Zatímco se všude mluví o seriálu Most!, sedáme si spolu v šatně pražského Divadla v Celetné. Před pěti minutami...

VIDEO: Poslední díl seriálu Most! posune vysílací čas. Kvůli vulgaritě

MOST!

Sedm dílů seriálu Most! se vysílalo hned po deváté večer, ale jeho osmá, závěrečná epizoda posune v pondělí 25. února...

RECENZE: Kéž by Černé vdovy měly víc rozumu. Anebo ztřeštěnosti

Propagační fotografie k seriálu Černé vdovy

Jitka Čvančarová, Jana Plodková a Lucia Siposová se v seriálu Černé vdovy zbaví manželů, ale nikoli policisty v podání...

Vždycky Dejvice! V novém seriálu hraje Trojan Spejbla a herci mají AIDS

Záběr z natáčení seriálu Zkáza Dejvického divadla

Jestli nyní platilo „Dycky Most!“, od 4. března převezme štafetu heslo „Vždycky Dejvice!“. V ČT odstartuje šestidílný...

RECENZE: Úhoři mají sice nabito, ale slepými. Herci se baví víc než diváci

Upoutávka k filmu Úhoři mají nabito

Není v českém filmu větší lítosti než nad projektem se slibnými jmény i začátkem, který se pak postupně rozpadá před...

Další z rubriky

RECENZE: Kanaďan z Egypta účtuje s Amerikou. Hodně tvrdě

Americká vlajka ve větru po hurikánu Katrina (New Orleans, 2005)

Druhý konflikt mezi Severem a Jihem, jehož rozbuškou se stal zákaz používání fosilních paliv, se odehrál v letech 2074...

RECENZE: Když už na svačinu, tak s Jánošíkem a jeho rotační valaškou

Kniha Juraj Jánošík proti Dračímu řádu

Novela slovenského spisovatele Svetozára Olovranta Juraj Jánošík proti Dračímu řádu, která právě vyšla v pražském Argu,...

RECENZE: Když David Bowie slouží jen jako marketingové lákadlo

Spisovatel Jean Michel Guenassia

O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky píše spisovatel Jean-Michel Guenassia.

Najdete na iDNES.cz