Tak tohle je výchozí situace románu ruského, za sovětských časů zakázaného konceptualisty Vladimíra Sorokina (1955) Den opričníka, který byl od svého vydání v roce 2006 přeložen už do více než deseti jazyků.
Ďáblovi pacholci
"Opričníci – ďáblovi pacholci, jak se jim, svého druhu zplozencům pekla, začalo říkat – směli beztrestně utiskovat a olupovat, koho je napadlo," napsal ruský spisovatel a historik Nikolaj Karamzin ve svých Dějinách Říše ruské o tělesné gardě cara Ivana zvaného Hrozný (1530–1584).
Totéž platí o jejich následnících ze Sorokinova románu. Také mají psí hlavy a pometla (Karamzin: "na znamení, že dáví carovy škůdce a vymetají z Rusi zradu"), jen místo na koně je přidělávají na rudé, v Číně vyrobené mercedesy.
A řádí jak zjednaní. Jejich pozdravem je Slovo a dílo. Charakteristickým rysem je oddanost ke Gosudarovi, svaté Rusi, a hlavně k nadřízenému, Tátovi. "Táta je pro mě opravdu jako otec rodný," říká si – zdráháme se napsat hrdina, takže hlavní postava románu, když mu věštkyně sdělí, že od Táty "po tlamě dostane".
Šířit se víc o obsahu knihy nemá smysl, je to místy horor, chvílemi tragédie, občas fraška a jindy – například při neuvěřitelné sexuální orgii opričníků v závěru – cosi mezi tragikomedií a blasfemií.
Ale nejvíc mrazí z toho, že řada těch absurdit se může změnit v realitu (vzpomínáte na zavřené kohoutky plynovodů na počátku roku?). Chraň nás pánbůh, jestli je Sorokin vizionář!
Na závěr se nelze nezmínit o jazyku knihy a skvělém překladu Libora Dvořáka. Věty mají zvláštní, archaickou stavbu, přídavná jména a zájmena stojí zhusta za podstatným jménem a člověk má pocit, jako by si četl staré ruské letopisy. Požitek z tohoto vynikajícího románu to jen umocňuje.
VLADIMÍR SOROKIN - Den opričníka
Překlad Libor Dvořák. Pistorius & Olšanská, 176 stran, cena 239 korun
Hodnocení MF DNES: 90 %
