Perel ducha, slovní i situační komiky nabízí toto stále svěží dílko sdostatek, a kdyby snad P. T. čtenářstvo toužilo zvědět, který úryvek patří k mým nejmilejším, pak tento: „Teta řekla, že měla zlý té noci sen. Saturnin se tázal, zda šla dceruška k vodě ven. Teta se naň nechápavě podívala a ptala se, jaká dceruška. Místo odpovědi se Saturnin tázal, jestli tedy pana Milouše k jezeru cos nutí, nic doma, nic mu po chuti. Teta chtěla vědět, jestli Milouš něco takového říkal a kde je to jezero.“
Mám v oblibě filmový i seriálový přepis Saturnina, ale nejsem na ně nijak přehnaně fixírovaný, jak by řekla teta Kateřina. Pročež jsem si s chutí užil poslech audioknihy v produkci Audioteky a nakladatelství Šulc–Švarc. Roli vypravěče ztvárnil Saša Rašilov, doktora Vlacha si se slyšitelným gustem užil Ivan Trojan, dědečka Viktor Preiss, hystericky štěkavý a všemi možnými i nemožnými příslovími zaplevelený projev tety Kateřiny obstarala Lenka Krobotová, výrostka Milouše, takto jejího synáčka, načetl Pavel Neškudla a se slečnou Barborou Terebovou si roztomilým a svěžím způsobem poradila Veronika Khek Kubařová. Chybí nám tu někdo? Pochopitelně – zlatý hřeb celého představení a prvotní hybatel všech ztřeštěností, včetně Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
Vízner kontra Plesl nerozhodně
Saturnina ztvárnil Jaroslav Plesl, a pokud jsme se doteď záměrně vyhýbali srovnání s filmem/seriálem režiséra Jiřího Věrčáka, zde si je dopřejme. Zatímco Oldřich Vízner v roli sluhy Saturnina za všech okolností zachovává seriózní a distingovanou tvář, přičemž pravou povahu jeho myšlenek prozrazuje toliko občasný šibalský záblesk v očích nebo zlehka pozdvižené obočí, Jaroslav Plesl si musel vystačit bez mimiky, jen s modulací hlasu a intonací.
A nebyl by to tak znamenitý herec, kdyby i na tomto poli neodvedl vynikající práci. Jeho Saturnin je energičtější než Víznerův, hovoří zdánlivě klidně, ale ve spodních proudech jeho promluv slyšíme dychtivost a občas jen stěží potlačovanou překotnost. Jinými slovy, musí se náležitě krotit, aby z něj nelétalo ještě více podvratných myšlenek a nápadů, než je mu dopřáno zrealizovat. Poslechněte si, jak uvádí na pravou míru zápletku románu s bankéřem Dubským/Mikulkou a účetním Slámou, a budete mít jasno. „Setapouch! Sobý hnusec!!“
