Vystudovala španělštinu, ale přitom ji živí překlady ze švédštiny. Vyzkoušela si práci uklízečky, baristky, průvodkyně… Miluje moře, les a taky ostrovy. Čím jí učarovaly Švédsko a Anglie? A proč teď hledá štěstí na samotě u Pardubic, kde žije se svou přítelkyní?
Moře, nebo les?
Les i moře. Kdybych si mohla vybrat, žila bych u moře. V našich zeměpisných šířkách volím les.
U líných a občas i bouřících vln se odehrává vaše kniha Počkej na moře. A lesu jste zasvětila příběh svého nejnovějšího románu Píseň L. Proč vás tato místa tak fascinují?
Fascinuje mě obecně příroda. Tam nacházím místa, kde se mi dobře přemýšlí, tedy i žije. Ta místa mě inspirují. Ať už procházky po pobřeží nebo v lese. Les i moře jsou pro mě domovem. Stačí mi pozorovat vlny anebo dýchat vůni lesa a vyčistím si hlavu.
Ve srovnání se Švédskem jsme pořád tak dvacet třicet let za nimi.
