Spisovatelé rádi adresovali své příběhy o Vánocích vlastním potomkům.

Spisovatelé rádi adresovali své příběhy o Vánocích vlastním potomkům. | foto: Profimedia.cz

Tolkiena i Twaina ke psaní o Vánocích inspirovaly hlavně vlastní děti

  • 0
Pohádky a báje si už pár dekád připomínáme spíše prostřednictvím televizních obrazovek než stránek knih. Velká část z toho, co divákům vánoční program nabízí, však vychází z literárních předloh. Není proto divu, že o Vánocích něco sepsali i ti největší klasici – Mark Twain, J. R. R. Tolkien nebo Anton Pavlovič Čechov.

Stejně jako v Česku i ve velké Británii děti před Vánocemi píší dopisy. U nás jej adresují Ježíškovi, v Británii zase tzv. Father Christmas, respektive Otci Vánoc. Autor Pána prstenů nebo Hobita J. R. R. Tolkien se však rozhodl tuto tradici otočit a svým dětem pravidelně od roku 1920 posílal korespondenci jako onen fousatý pán, co 25. prosince ráno nosí dárky.

Vyprávěl o goblinech, polárních medvědech i záři. V češtině kniha, kterou v roce 1976 sestavila manželka Tolkienova nejmladšího syna Christophera, vyšla poprvé v roce 1995 v nakladatelství Mladá fronta pod názvem Dopisy Děda Mráze.

Obdobně avšak o něco dříve vzniklo i dílo Samuela Langhorne Clemense, respektive Marka Twaina nazvané Dopis od Santa Clause. Sepsal jej pro svou malou dceru Susy Clemensovou, které se v dopise omlouvá, že nemohl splnit všechna její přání. Slibuje však, že se s jedním dárkem ještě vrátí. Musí se však postarat, aby jej ona ani její rodina nespatřili.

Do svého dětství se v proslulé povídce Vánoční vzpomínka vrací i autor Snídaně u Tiffanyho Truman Capote. Jako sedmiletý chlapec vypráví o svátečních momentech, připomíná podobu venkovských Vánoc a dělí se o nezapomenutelný pocit pospolitosti, přátelství a odpuštění. V USA mnohokrát adaptovaný příběh měl šanci představit se i českým divákům. Konkrétně jej před dvaceti lety uvedl Divadelní spolek Kašpar s Tatianou Vilhelmovou a Bořivojem Navrátilem v hlavních rolích. Hudbu k představení složil Michal Pavlíček. 

Dickens napsal mnohem víc

Vánoční literární díla však logicky nevznikala pouze ve Velké Británii nebo USA. V Rusku patří mezi velmi oblíbené sváteční povídky od Antona Pavloviče Čechova a své zasloužené místo v adventní knihovně mají i adaptace a překlady povídek francouzského autora Reubena Saillense od Lva Nikolajeviče Tolstého. Opomenout se nedají ani sváteční příběhy Hanse Christiana Andersena, které však mají mnohem temnější charakter.

Je tu však také mnoho knih a příběhů, které od počátků kinematografie inspirovaly filmaře k novým a novým adaptacím. Patří mezi ně Vánoční koleda z pera Charlese Dickense o skrblíkovi Vydřigrošovi, jenž postupně odhaluje pravou podstatu Vánoc. 

Naposledy se příběhu ve velkém zhostil oscarový režisér Robert Zemeckis, který jej převedl do animované podoby. Hlavní roli svěřil do rukou komikovi Jimmu Carreymu. Podle knižní předlohy pak vznikl i snímek Polární expres, kterým provází hlas Toma Hankse. Napsal jej autor Jumanji Chris van Allsburg. Jmenovat by se pak dal i Zázrak na 34. ulici, u nás překládaný jako Zázrak v New Yorku.