Inspiruje jak jeho život, tak jeho dílo. Havlův postoj za normalizace, kdy bojoval nenásilnou formou proti zdejší režimní totalitě. Havlova literatura, hlavně jeho dramata, kde řeší tu nejzákladnější věc vůbec: možnosti a meze komunikace, dorozumění, mezilidského vztahování a sdílení. Je to téma všelidské, humanistické, existencialistické. Proč? Protože vždycky, v každé situaci záleží, jak se kdo zachová: jestli jako slaboch, nebo jako hrdina. Jestli zvládne, anebo nezvládne různé svody a vábení temnoty a zla.
Přijmout však zodpovědnost i za svá selhání, přijmout je bezvýhradně jako selhání opravdu svá, nikam a na nic nepřesunutelná… to je po čertech těžké.


















