V pondělí sedmdesátiletý Updike si udělal jméno především tetralogií o Harrym "Králíkovi" Angstromovi a předlohou k úspěšnému hollywoodskému filmu Čarodějky z Eastwicku. I přes postupující věk si Updike dodnes udržuje štíhlou postavu. Ze zdravotních důvodů se před mnoha lety vzdal alkoholu a kouření. O svých neduzích, k nimž od dětství patří lupénka, lehké zadrhávání a astma a "celá moje zkostnatělost v mládí", zcela otevřeně hovoří ve své knize vzpomínek.
"Ženy poukazovaly na to, že mé knihy jsou příliš zaměřené na muže, že většina mých hrdinů jsou muži a že na moje ženské postavy se většinou pohlíží jako na sexuální objekty nebo na utlačovatelky," vysvětluje Updike, proč napsal román o čarodějkách, v jehož filmové podobě zazářila Cher, Michelle Pfeifferová, Susan Sarandonová a především Jack Nicholson. Vděk si však u feministek nevysloužil.
Updike jednou prohlásil, že by spisovatel "měl být s to napsat cokoli, od sonetu po kázání - nebo být ochoten to zkusit". Věren této zásadě má na svém kontě kromě padesáti knih i množství básní, esejů a divadelní hru. Zároveň je i pilným literárním a výtvarným kritikem a jeho peru neunikla ani díla českých spisovatelů Ivana Klímy a Milana Kundery.
Bělovlasého Updikea si mnozí čeští obdivovatelé pamatují z jeho pobytu v Praze roku 1986. Tehdy vzbudil nevoli režimu nejen návštěvou Jazzové sekce. Do Prahy se vrátil prostřednictvím pana Becha. V povídce Bech v Česku, inspirované vlastními zkušenostmi, se hlavní hrdina setká nejen s aparátčíky, ale i se spisovateli z disentu. Jim závidí život v zemi, kde je literatura považována za tak důležitou, aby proti ní režim bojoval: "V Československu se cítil zoufale nehodný pozornosti; zdálo se, že ta nešťastná země v něm vidí symbol naděje."
Nejpopulárnější postavou Updikeova celoživotního díla je postava Harry "Králíka" Angstroma, do níž vložil osudy jednoho typického Američana v průběhu několika desetiletí. Právě prvním dílem, Králíku, utíkej, na sebe v roce 1960 výrazně upozornil. Králík je středoškolák a úspěšný sportovec, jenž si přezdívku vysloužil běžeckými výkony. Jako králík však utíká i před odpovědností. Osudy Králíka pak popisuje i v dalších dílech, Králík se vrací (1971), Králík je bohatý (1981), jenž vynesl Updikeovi první Pulitzerovu cenu, a v posledním díle, Králík na odpočinku (1990), oceněným druhým Pulitzerem.
Mezi ostatními americkými autory vyniká i výdělky. Jen za práva ke zfilmování díla Dvojice (Couples, 1968), kde vystupuje deset intelektuálských párů žijících "v blažené promiskuitě", získal půl milionu dolarů. Na výhrady ke své tvorbě, na přílišnou "upsanost", povrchní a přetížený styl plný okázalých metafor a vyumělkovaných frází, Updike odpovídá smířlivě: "I kdyby to byla pravda, co mám dělat? Přestat psát a stát se instalatérem? Samozřejmě že ne. Člověk musí vytrvat."
20. března 2002 11:44
