RECENZE: 40 let pod vobraz. Fotokniha Tří sester se čte jako zábavný román

Nebýt pevné kapelnické ruky baskytaristy Tomáše Doležala, řečeného Ing. Magor, možná bychom si dnes kapelu Tři sestry pamatovali jen jako prachem zapadané jméno odněkud z počátku devadesátých let. A nebýt pečlivosti nakladatelství Daranus, neměli by fanoušci kapely v ruce objemnou a po všech stránkách dotaženou knihu Tři sestry - 40 let pod vobraz.

Na zhruba 420 stránkách najde milovník Tří sester vše, co potřebuje. Kniha ho prostřednictvím archivních fotografií provede barvitou historií kapely, zastaví se u všech důležitých okamžiků kariéry, ať už šťastných či tragických, představí všechny, kteří byli či stále ještě jsou u toho, a prostřednictvím skenů z dobových tiskovin si připomeneme bujarou atmosféru deváté dekády, kdy hospodští punkeři atakovali titulní stránky bulvárních tiskovin a časopisů pro děti a mládež. Průvodním slovem fotografie opatřil Jan Hlaváč, jehož trefné a vtipné postřehy přesně vystihují ducha kapely a zároveň zabraňují, aby publikace Třem sestrám stavěla pomník.

RECENZE: Za střízliva se hrát nedá. Život Tří sester je punkovej a jinej nebude

Leckdo by mohl namítnout, že je-li důraz kladen na fotografie, máme v ruce knihu, kterou jen tak letmo prolistujeme a založíme do knihovny. Při prvním osahání knížku opravdu „jen tak“ prolistujete, ale pro vstřebání prvních stránek se přistihnete, že každou další obracíte s rostoucí dychtivostí zvědět, co bylo dál a že se před vámi historie svérázného hudebního souboru rozevírá jako pestrobarevná květina. Připomenete si leckteré události, které už odvál čas, zrakem spočinete například na fotografii rozjařeného herce Vlastimila Zavřela, který jednak trůní na obale alba Alkáč je největší kocour a jednak ztvárnil roli Pána se sajdkárou neboli Sahulova otce ve videoklipu k písničce ’63 z alba Průša se vrací.

Tři sestry – 40 let pod vobraz

75 %

Jan Hlaváč, archiv kapely

Daranus, 420 stran, 2025

Nebyly by Tři sestry tak vzývaným hudebním tělesem, kdyby svou hudbu provozovaly bez jakéhokoliv kontaktu s alkoholickými nápoji. To je neoddiskutovatelný fakt a mnoho fotografií v knize dokládá, že byly okamžiky, kdy měl démon navrch nad dobrou vůlí odehrát koncert nebo se zúčastnit společenského dění. Snímky „zmazaných“ hudebníků nebo členů týmu to jednoznačně dokládají. Jsou to ryzí, zemité a autentické okamžiky, díky nimž jsme členům kapely, ať už současným nebo bývalým, na dosah ruky. Nejsou to žádné „hvězdy“, ale lidé z masa a kostí, kteří nechtějí nic jiného než bavit sebe a publikum pod pódiem. I za cenu toho, že se to občas vymkne z rukou.

Hospoda po covidu definitivně zemřela, tvrdí Lou Fanánek Hagen

Ale právě díky tomu jsou Tři sestry už čtyřicet let tím, čím jsou. A nikdy by to Lou Fanánek Hagen, Ing. Magor, Franta Vrána, Supice a další nedotáhli tak daleko, kdyby šlo opravdu jen o pivní partu, která nástroje používá jako záminku k pařbě. Jenže v Třech sestrách vždycky dřímal potenciál v tom nejlepším slova smyslu lidových, až kramářských písničkářů. Fanánek svým hovězím hlasem a výrazným textařským talentem obohatil naši každodenní mluvu o mnoho sloganů a slovních obratů a hitů, které kapela za ty čtyři dekády vyprodukovala, je také úctyhodná řádka.

Smutnější bilancí je počet bývalých členů Tří sester, kteří už nejsou mezi námi, ať už jde o Františka Sahulu, bubeníka Jiřího Brábníka zvaného Hadr, kytaristu Nikotýna, vlastním jménem Luďka Pallata, a další. Ale i to patří k barvité historii Tří sester. A jak se zpívá v jednom z jejich největších šlágrů, život je takovej a jinej nebude.