RECENZE: Dionýsos na saních, Minerva u záchoda. Šašek sochy převlékl

Po pětapadesáti letech vychází úspěšná kniha Toto není kámen. Komunisty zakázaný autor Miroslav Šašek v ní zábavně posadil Bruta do policejního auta a Dionýsa na saně.

Obal vydání knihy Toto není kámen | foto: Baobab

Kdo by neznal Miroslava Šaška (1916–1980), autora dlouhé řady knižních průvodců po světových metropolích. Se svou hravou obrazovou zkratkou, doprovázenou střídmým slovem, slavil úspěchy zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

V Čechách o jeho sérii „This is...“ ale tehdy nikdo nevěděl. Šašek byl na indexu. V sedmačtyřicátém roce totiž odešel z republiky – a už se nevrátil. Žil v Německu, později ve Francii, pracoval pro Svobodnou Evropu. A především cestoval po světě a kreslil.

Do Čech se vrátil až třiatřicet let po smrti. Díky nakladatelství Baobab vyšly od roku 2013 jeho knížky v hlavní roli s Paříží, Londýnem, Římem, Austrálií, New Yorkem a Benátkami. Konala se Šaškova retrospektiva, vyšla monografie.
Olga Černá s Michaelou Kukovičovou se dokonce vydaly v knize To je Praha po jeho stopách. A protože letos v listopadu by autor slavil stovku, rozhodl se nakladatel složit mu hold vydáním zřejmě nejzábavnějšího kusu z jeho rozsáhlé bibliografie. Jmenuje se Toto není kámen.

Titulní odkaz na slavný obraz Reného Magritta „Toto není dýmka“ funguje bezvadně. Šašek si vzal jako výchozí materiál reprodukce antických soch z různých italských muzeí – a zasadil je jednoduchou kresbou do nových, kontrastních kulis.

Toto není kámen

90 %

autor: Miroslav Šašek

nakladatel: Baobab

64 stran, 160 Kč

Bezruký Apollón pokukuje po psacím stroji. Zachmuřeného Bruta odváží policejní auto. Julius Caesar sedí pohodlně v kase muzea. Beznohý Dionýsos jede na saních. Minerva splachuje záchod. Kusy kamenného těla se pečou jako špíz.

Žánrově jde o kreslený humor s prvky koláže. Humor absurdní, černý, ve stylu Maurice Henryho anebo Karla Nepraše z šedesátých let.

Sedí to i časově: kniha Toto není kámen vyšla v anglickém originále v roce 1961. A je to humor beze slov. Respektive jen se stručnou informací, o jakou sochu jde a v jakém muzeu má své místo. Jde tedy vlastně i tentokrát o průvodce. O dobrodružnou procházku starým světem navlečeným do nových šatů. O sympatické zlidštění chladné monumentality. Prostě o dobrou, užitečnou knihu.