Kouzlo nechtěného je podle Přidala například "když z klobouku, odkud měla vzlétnout holubice, se vybatolí myš" nebo - už blíže ladění některých textů sbírky - "když rozevlátá láska se vyznává kostrbatě nebo v učesaných formulích".
Rubriku Kouzlo nechtěného založil v měsíčníku Host do domu v roce 1966 jeho tehdejší šéfredaktor, básník Jan Skácel. Po nějakém čase ji převzal jako externista právě Antonín Přidal a redigoval ji až do zákazu časopisu na jaře 1970.
Přidal však opatroval složku s nasbíranými texty, které se měly objevit v dalších číslech. Ta se v Přidalově majetku v dalších letech nadále rozšiřovala. A právě tato složka se stala základem knihy.
Je těžké vymezit, jakého přesně druhu texty v knize obsažené jsou - zasahují vlastně poměrně široké spektrum, byť jedno mají společné: právě ono kouzlo nechtěného, které ale mnohdy funguje jen díky časovému odstupu od jejich vzniku (datace textů pokrývá 18.−20. století).
Najdeme zde texty, které mají blízko okruhu, kterému psycholog a literární historik Vladimír Borecký říká mašíbl (magoři, šílenci, blbi), případně obzvláštníci: jeden z nejznámějších z nich Jakub Hron Metánovský ostatně v Kouzlu nechtěného nechybí.
Stejně tak jsou zde ale přímo čítankové projevy literárního naivismu, najmě v básnické podobě, případně běžné literární projevy prostých lidí minulých deseti- a staletí (například dopisy), jejichž "kouzlo nechtěného" pramení pouze z nevzdělanosti a nedostatku vyjadřovacích schopností.
Zvláštní lahůdkou pak jsou nejrůznější staré úřední zápisy a v neposlední řadě úplné kuriozity. Mezi nejzábavnější patří zápis besedy (či spíš hádky) "prostého lidu" s Janem Zrzavým v Městské galerii v Poličce. A jedna z největších lahůdek, také se týkajících výtvarného umění, knihu otevírá.
"Dopis zaslaný brněnskému Domu umění poté, co v ní byla vystavena bohatá expozice drážďanské galerie (v roce 1960): Při návštěvě galerie, loni, v této době průvodkyně litovala, že nemají "Sikstinskou madonu". Později jsem si uvědomila, že tuto madonu mám uschovanou doma. Máte-li o ni zájem, přijeďte si pro ni. Jsem vždy doma dopoledne do 11 hodin a odpoledne od 14 hodin."
Výtvarně knihu dokresluje velké množství reprodukcí českých naivních výtvarníků ze sbírky prof. Antona Kollára. Obrazová a textová složka spolu dokonale korespondují a tvoří tak jeden z nejpozoruhodnějších knižních titulů poslední doby.
Antonín Přidal uvádí Kouzlo nechtěného
vyd. Druhé město, 280 stran
