"Ani jsem nevěděl, že kniha je už vytištěná, když mi zavolal režisér Troška: Co je to za blábol v té první sloce? Vždyť ty jsi to napsal jinak! Dostal jsem příšerný vztek - vždyť mi změnili skoro všechno: někde mi slova dopsali a jinde vytáhli, tři sloky se tam vůbec neobjevily," tvrdí Pavel Vrána. Podle autora mu nakladatel změnil text celkem ve 176 slokách, dvě sloky přemístil, tři vypustil a jen 59 jich zůstalo nedotčeno. "Stojím na jeho straně," říká Zdeněk Troška, režisér filmu a autor scénáře, který Vrána s Troškovým svolením přebásnil. Čtyřverší, která mu před časem Vrána přinesl, se prý filmaři zalíbila. "Byla opravdu půvabná, s kamarádem ze Šternberka u Olomouce se navíc rozhodli, že tam knížku vytisknou, dali si s tím práci, všechno se mnou konzultovali," vypráví režisér. Projektu se nakonec ujalo nové pražské nakladatelství Tváře, které knížku vydává jako svou první publikaci. "Mimo jiné s předmluvou podepsanou mým jménem, kterou jsem ale nepsal ani neviděl - prý to převzali z nějakého mého rozhovoru v tisku," žasne Troška.
Společníci pražského nakladatelství Tváře jsou jiného názoru. V podstatě tvrdí, že Pavel Vrána by měl být za provedené úpravy vděčný: korektor odstranil na šedesát gramatických hrubek, nevhodná spojení a nelogičnosti v ději. "Text byl psán Pivrncovou češtinou a my jsme se snažili upravit jej tak, aby ho mohly číst děti. Vše s nejlepšími úmysly," říká nakladatel Jan Sochůrek. Jazykový korektor Otakar Siedek vypočítává konkrétní nesnáze, s nimiž se musel potýkat: "Hrdina nejdříve zabije draka, a pak s ním bojuje - to nedává smysl! Nebo vezměte si výraz jako ožrané kosti, ten do dětské knížky nepatří. A spojení cpát si do břicha zase pokulhává po jazykové stránce." Podle Siedka začínal autor všechny řádky velkým písmenem a rezignoval na interpunkci. Na začátku některých řádků se objevovalo zvratné zájmeno. "V původní podobě byl text nepoužitelný," konstatuje lektor.
Faktem je, že zákon zná institut autorského dohledu, dle něhož má spisovatel právo na nedotknutelnost svého díla a udílí svolení k obsahovým změnám v textu. Podle právníků zůstává poslední slovo na odbornících, kteří posoudí, do jaké míry jsou to rutinní zásahy a kdy jde o porušení osobnostních práv. Pavla Vránu však nejvíce ranilo, že jej nakladatel o prováděných změnách neinformoval: "Vzali si úplně první variantu textu, od té doby se neozvali, nespojili se se mnou, abychom případné úpravy projednali, ani korektury jsem nedostal. Napsal jsem jim, že chci vidět náhled - namísto toho jsem dostal už hotovou knížku." "Je to skutečně nehezké," popisuje výslednou podobu veršované pohádky Zdeněk Troška. "Ale především takovéhle jednání s autorem považuji za hulvátství a zvůli. Je to stejné, jako kdyby někdo přestřihal můj film; také bych se bránil." Zklamaný Pavel Vrána chce aspoň varovat knihkupce a věří, že soud zasáhne: "Chci požádat lidi, ať tenhle brak nekupují. Netvrdím, že jsem napsal geniální dílo, ale myslím, že mám cit pro rytmus. A tyhle úpravy jdou proti mé poetice."
 Režisér Zdeněk Troška se Sabinou Laurinovou (princeznou Eufrozínou) při natáčení pohádky Z pekla štěstí 2. |
