 |
Mlčky a zděšeně přikývli. Ani teď nepronesli jediné slovo. Ale hrůza se zračila v jejich očích. Uvědomovali si, co to provedli a jak blízko byli velikému nebezpečí a vlastně jak mu pořád i nadále nablízku jsou! Co když se prozradí, že Stopař byl uvnitř, oni spolu s ním stany odnesli a tím se stali jeho spoluviníky? Rozešli se každý na jinou stranu a černá hustá mlha je pohltila. Byl to hrůzný večer.
Ne, tady už kluky neděsí party Vontů nebo muž se dvěma hlavami, ale nebezpečí mnohem větší. Nacisté zavírají a popravují za sebemenší provinění a oni se právě vloupali do své bývalé, úředně zapečetěné klubovny. Kolem už visí červené výstražné plakáty a seznamy popravených. A mezi zavražděnými se najdou i jména sotva dospívajících hochů, stejných jako ti od Bobří řeky.
Tíseň na hochy doléhá až do posledního dne svého pobývání v tom jinak divukrásném posázavském kraji. Nazvou ho Tábor strachu.
