Knihu Srdce napůl, jež vznikla formou velkého rozhovoru mezi světově uznávaným lékařem Janem Markem a novinářem Petrem Andreasem, vydalo na jaře nakladatelství Vyšehrad. Její název vysvětluje Andreas jednoduše: „Odkazuje na to, že pan profesor strávil 32 let života v totalitě a 33 let v demokracii, že 20 profesních let strávil v Praze a 17 let v Londýně.“ Světově uznávaný dětský kardiolog totiž od roku 2005 pracuje v prestižní dětské nemocnici Great Ormond Street Hospital for Children v Londýně.
Vedle popisu výjimečné kariéry dětského kardiologa, který před svou londýnskou štací působil na pražské Fakultní nemocnici v Motole, se však oba autoři knihy dostávají i k obecnějším, leckdy překvapivým záležitostem. Marek může díky mnohaletému cestování mezi Prahou a Londýnem srovnávat rozdílnost pracovního prostředí u nás a v Británii, stejně jako naši a tamní mentalitu. Vedle brexitu (ale třeba dokonce i nedávné kauzy Kamara-Kúdela) se Andreas s Markem doberou i aktuálních problémů, jako je válka na Ukrajině, umělá inteligence či přístup britských médií k nedávné pandemii.
Nyní šestašedesátiletý Marek pochází ze zajímavého rodinného zázemí, jehož popis působí jako průlet dějinami naši země od druhé světové války po sametovou revoluci. „Dědoušek - tak jsme mu říkali - tam bydlel ve vilce s krásnou zahradou, kterou jsem jako malý chlapec prozkoumával a skládal tam mozaiky z barevných zbytkových sklíček z nedaleké sklárny,“ vzpomíná lékař na svého praděda Zdeňka Nejedlého, rozporuplnou postavu československých dějin.
Více než na politika, muzikologa a významného komunistického funkcionáře, který zemřel, když bylo Markovi pět, ale kardiolog připomíná jeho dceru, svou babičku Zdenku Nejedlou: „...byla nejstatečnější člověk, kterého jsem poznal. Jako vězeňská lékařka v Osvětimi a Ravensbrücku zachránila desítky, možná stovky životů vězeňkyň...“
Nejedlá se pro svou obětavost dostala i do literárních děl. „...o babičce píše Marie Pujmanová v románu Život proti smrti. Zmiňují se o ní i nobelistka Vivien Spitzová v knize Ďáblovi doktoři a Peter Finkelgruen (...) v knize německý dům aneb Příběh nepotrestané vraždy,“ vypočítává Marek, když obsáhle vzpomíná na zásadní postavu svého dětství.
„Pochopil bych i jeho vzplanutí ke komunismu a Sovětskému svazu za druhé světové války a bezprostředně po ní. Pochopit ale nedokážu, jak mohl ztratit zdravý rozum a propadnout stalinismu,“ vrací se Marek ještě ke kontroverzní postavě Zdeňka Nejedlého. Zároveň ale uznává jeho pevné místo v naší historii a upozorňuje na Nejedlého nepopiratelný podíl na rekonstrukci Betlémské kaple či založení Akademie věd.
Slova pacientů
Vztah Markovy matky byl však k Nejedlému rezervovaný a pro nesouhlas se srpnovou okupací se lékařská rodina musela během normalizace potýkat s problémy: oba rodiče museli v Karlových Varech opustit své lékařské posty a pracovat na periferiích. Sám Marek musel absolvovat gymnázium až v Ostrově nad Ohří.
Marek v knize dále poutavě popisuje, jak se oklikou dostal k vysněnému studiu medicíny a jak se následně musel rozhodovat mezi slibně rozjetou kariérou basketbalisty a kýženým studiem. Či jak se účastnil demonstrace 17. listopadu, kde mu při úderu obuškem zlomili ruku. „Účastnil jsem se řady mítinků, zakládání Občanského fóra v motolské nemocnici, debat v divadlech, vystoupil jsem v televizi. Mladý lékař zbitý na Národní třídě a s rukou v sádře byl pro média atraktivní,“ vzpomíná pak kardiolog na revoluční dobu.
Ústředním tématem knihy a kariéry Jana Marka ale pochopitelně zůstává srdce. Připomíná to i několik vložených příběhů, které působivě popisují Markovy úspěšné operace nejmenších dětí. Vedle lékařových vzpomínek je zde totiž doplňují i slova samotných pacientů, kteří popisují svůj následný život. A to jsou věty, které vypovídají o jedné úspěšné kariéře vlastně nejvíce.
