Jste hlavně básník, k próze jste si vlastně jen odskočil. Jaký to byl zážitek?
Byla to radost, ale poezie má tu velkou výhodu, že v básni můžete řádek kdykoliv zalomit, kdežto v próze musíte skončit tečkou. Prózu však čte více lidí než poezii a mně přišlo důležité, abych byl především srozumitelný. Přesto jsem se snažil co nejvíc z poezie zachovat, proto jsem leckdy volil spíš básnický jazyk. Potlačil jsem děj a hrál si s motivy, pocity a scénami, některé se v mé knize pořád vracejí jako vlny, podobně jako v básních. Ani já od knih jako čtenář neočekávám především děj. Kdybych toužil po něm, pustil bych si film.
Jestli jsem dobrý syn? Poté, co jsem napsal tu knihu, o tom pochybuju. Dokážu se do mámy vcítit, že jí nebylo příjemné to číst. Zpětně mě mrzí, že jsem určité věci nedomyslel.
