Jmenuje se Čelme tomu a mezi jejími kapitolami jsou například Myšlenky na smrt, Jak se vyrovnat se smrtí, Smrti blízko, Pročítání nekrologů nebo Západ slunce.
Člověka přitom napadne, že se Douglas buď připravuje na kariéru hrobníka, anebo je posedlý smrtí podobně jako postavy z filmů Woodyho Allena. Podle agentury Reuters tomu tak není. Bělovlasý a stále elegantní Douglas prý vysvětlil, že si jen vybral téma blízké lidem jeho věku.
Na první pohled se zdá, že je hvězda téměř devadesáti filmů v dobré formě a stejně svěží jako před sedmdesáti lety, kdy si Douglas zahrál boxera ve filmu Šampion.
Z jedné pasáže jeho knihy však vyplývá, že sám se tak necítí: „Zde mne máte, devadesátníka, který špatně slyší, málo vidí a s obtížemi mluví (po mrtvici). Kdybych zemřel po čtyřicítce, pamatovali by si mě lidé jako Vikinga, křepčícího kolem člunů? Zřejmě ano.“ Jednu ze svých slavných rolí Douglas vytvořil ve velkofilmu Vikingové.
Pocit viny za dlouhý život
Douglas se v knize sice snaží téma stáří znevažovat i vtipkováním, ale zároveň do ní zařadil chmurné vzpomínky na přátele, které přežil.
Mezi ty největší patří herec Burt Lancaster, za něhož sice mohl v době, kdy byl přítel po mrtvici, přijmout cenu, ale už ho nesměl nikdy vidět, protože Lancasterova žena to nedovolila.
Poprvé prý Kirk Douglas pocítil vinu za to, že žije tak dlouho, když přežil havárii vrtulníku, zatímco dva velmi mladí pasažéři vrtulníku zahynuli.
Jemu bylo sedmdesát pět let a musel podstoupit operaci zad, ale přežil. Nepřekonal ani smrt mladšího syna Erika, který zemřel v pětačtyřiceti letech po předávkování drogami. S manželkou Annou chodí k jeho hrobu dvakrát týdně.
Douglas v knize přiznává, že při pohledu na svůj dlouhý život zjišťuje, do jaké míry byl sobecký a zaměřený na kariéru.
Teď se domnívá, že daleko důležitější by bylo dělat něco smysluplného pro děti. V Los Angeles teď se ženou pomáhá budovat hřiště pro chudé děti.
Sejde se s Angelinou Jolieovou
Douglasovi filmoví hrdinové na plátně nejednou prožívají silnou bolest – ve filmu Spartakus byl ukřižován, v Esu v rukávu ubodán a ve filmech Vikingové a Žízeň po životě přišel o oko, respektive o ucho.
Nejraději vzpomíná na roli malíře Vincenta van Gogha ze Žízně po životě, kde si musel sám uříznout ucho. Do té doby si myslel, že je profesionál a dokáže si kontrolu nad rolí udržet, ale tenkrát poprvé prý „měl navrch van Gogh“.
Ze svých filmů je nejvíc hrdý na Spartaka, a to proto, že pomohl jeho scenáristovi Daltonovi Trumbovi k návratu do Hollywoodu. Trumbo byl totiž na černé listině Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti a Douglas se zasadil o to, aby bylo psaní scénáře svěřeno právě jemu.
O tom, že se Douglas zřejmě opravdu smrti nebojí, svědčí jeho cíl pro nejbližší rok: totiž setkat se s Angelinou Jolieovou. Ale jenom jestli to paní Anna dovolí.
